český básník a novinář (1875–1958) From Wikipedia, the free encyclopedia
František Sekanina (15. února 1875, Žárovice[1] – 4. březen 1958, Smečno) byl moravský učitel, básník, spisovatel, překladatel a literární kritik.
| František Sekanina | |
|---|---|
 před rokem 1923 | |
| Narození | 14. února 1875 Žárovice, dnes součást Plumlova  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 4. března 1958 (ve věku 83 let) nebo 3. března 1958 (ve věku 83 let) Smečno  Československo |
| Místo pohřbení | Hřbitov Malvazinky |
| Alma mater | ČVUT |
| Povolání | učitel |
| Děti | Ivan Sekanina |
| Příbuzní | švagrová Růžena Reichstädterová, snacha Gertruda Sekaninová-Čakrtová |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se svobodné matce Majdaleně Sekaninové (1851), dceři výminkáře Petra Sekaniny a Františky Marrianové. Oženil se s Miladou Vrlovou (1880–1932), se kterou měl tři děti: JUDR. Ivana Sekaninu (1900), Rostislava (1901) a RNDr. Evu Hertlovou (1906). Jeho švagrová byla Růžena Reichstädterová-Vrlová, snacha, manželka syna Ivana, Gertruda Sekaninová-Čakrtová.
Vystudoval České vysoké učení technické, působil jako učitel na středních školách v Praze. Vydal dvě, dnes už zapomenuté básnické sbírky: Za nocí chmurných i světlých (1896) a Lyrické intermezzo (1900), mnoho časopiseckých povídek a literárních kritik a literárně historických a životopisných spisů (a také mnoha příležitostných přednášek), předmluv k různým knihám, překládal také z francouzštiny (mj. Verlaina). Pozornost si zaslouží jeho 1000 nejkrásnějších novell 1000 světových spisovatelů, které redigoval (celkem 500 novel od 503 spisovatelů ve 102 knihách). V nich napsal 490 úvodů a 11 novel sám přeložil.
Od roku 1912 psal do listu Národní politika literární kritiky, v nichž proslul vždy pochvalným, pozitivním, nikdy odsuzujícím přístupem k recenzovanému autorovi. Jaroslav Hašek o této Sekaninově vlastnosti podrobně píše v Dějinách Strany mírného pokroku v mezích zákona[2]. Byl také literárním poradcem rozhlasové stanice Radiojournal, kde měl často pořady o literatuře. Působil také jako nakladatelský redaktor, jako takový připravil k vydání např. úplné dílo J. K. Tyla.
Kromě Národní politiky přispíval do čelných českých listů, např. do Obzoru literárního a uměleckého, České revue, Zvonu aj. Od roku 1903 byl činným členem Spolku českých spisovatelů beletristů Máj,[3] od roku 1912 do roku 1945 byl členem Moravského kola spisovatelů.
V období nacistické okupace vystoupil několikrát na podporu protektorátního režimu. Na oslavách 70. narozenin E. Háchy 12. 7. 1942 promluvil jménem básníků a spisovatelů a ve svém projevu vyzdvihoval těsnou a bratrskou spojitost českého národa s německou říší.[4] V červenci 1944 byl ministrem Moravcem jmenován členem Národní rady české[5] a v březnu 1945 se stal jejím předsedou.[pozn. 1] K 6. výročí vzniku Protektorátu Čechy a Morava uspořádala Národní rada česká dne 15. 3. 1945 slavnostní koncert, jenž byl přenášen rozhlasem. Sekanina při té příležitosti pronesl v rozhlasu projev, v němž děkoval německé říši, že umožňuje Čechům i ve válečných poměrech rozvíjet bohatý kulturní život.[7]
Po osvobození byl v květnu 1945 zatčen a několik dní držen ve vazbě. Po propuštění z vazby se pokusil o sebevraždu. Řízení proti němu bylo vedeno trestní komisí Ústředního výboru hl. m. Prahy pro přestupek podle dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 138/1945 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti (takzvaný malý retribuční dekret). V lednu 1947 bylo toto řízení zastaveno. Jednání Františka Sekaniny bylo odůvodněno osobní krizí po smrti syna Ivana, který zahynul v koncentračním táboru, pokročilým věkem a politickou dezorientací stupňovanou nátlakem ze strany okupačních úřadů.[8] Byl však vyloučen ze Syndikátu českých spisovatelů.[9]
Používal pseudonymy: Vilém Krejsa, Vilém Krejza, František Žárovský.
Když byly 7. května 1939 slavnostně pohřbeny ostatky Karla Hynka Máchy na pražském Slavíně, nesli jeho rakev Josef Hora, Jaroslav Seifert, František Halas, Josef Knap, František Kropáč a František Sekanina.[10]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
