František Karel Josef hrabě z Kounic (německy Franz Karl Josef Graf von Kaunitz; 9. prosince 1676 Praha – 27. prosince 1717 Řím) byl moravský šlechtic, duchovní a diplomat ve službách Habsburků. Dlouhodobě pobýval v Římě, kde byl v letech 1705–1706 císařským vyslancem. Stal se kanovníkem v několika diecézích, později byl biskupem v Lublani (1711–1717).
| František Karel z Kounic | |
|---|---|
 František Karel z Kounic - Benedetto Luti | |
| Biskup v Lublani | |
| Ve funkci: 1711 – 1717 | |
| Předchůdce | František Ferdinand Khünburg |
| Nástupce | Wilhelm Leslie |
| Císařský vyslanec ve Vatikánu | |
| Ve funkci: 1705 – 1706 | |
| Panovník | Josef I. |
| Předchůdce | Leopold Josef z Lambergu |
| Nástupce | Vincenzo Grimani |
| Narození | 2. listopadu 1676 Praha  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 27. srpna 1717 (ve věku 40 let) nebo 25. září 1717 (ve věku 40 let) Řím  Papežský stát |
| Rodiče | Dominik Ondřej z Kounic (1654–1705) a Marie Eleonora ze Šternberka (1656–1706) |
| Příbuzní | bratr: Maxmilián Oldřich z Kounic-Rietbergu (1679–1746) švagrová: Marie Ernestina Františka z Rietbergu (1687–1758) sestra: Marie Eleonora z Kounic, provd. z Trauttmansdorf-Weinsbergu (1681–1723) sestra: Maria Dominika Antonie z Kounic, provd. Ursinová z Orsini-Rosenbergu (1689–1756) synovec: Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1711–1794) synovec: Karel Josef z Kounic-Rietbergu (1715–1737) děd: Lev Vilém z Kounic (1614–1655) babička: Marie Eleonora z Dietrichsteinu (1623–1687) |
| Profese | katolický kněz a katolický biskup |
| Náboženství | katolická církev |
| Commons | Franz Karl von Kaunitz-Rietberg |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
Pocházel ze starého šlechtického rodu Kouniců, patřil k moravské rodové větvi. Narodil se jako nejstarší syn říšského místokancléře Dominika Ondřeje I. z Kounic (1654–1705) a jeho manželky Marie Eleonory rozené ze Šternberka. Spolu s mladším bratrem Maxmiliánem Oldřichem absolvoval po roce 1696 kavalírskou cestu, navštívili německé země, Nizozemí a Belgii.[1] V září 1697 se bratři rozdělili, František Karel zůstal v Římě, kde vystudoval teologii a práva. Promoval a stal se Dr. Jur. Utr. civilního a kanonického práva. Díky otcově vlivu se stal kanovníkem několika diecézí, v Pasově, Olomouci a Salcburku. V Římě byl mimo jiné přísedícím apelačního soudu Rota Romana. V Římě patřil k významným osobnostem veřejného života a proslul jako odpůrce zahraniční politiky papeže Klementa XI. Po otcově úmrtí v roce 1705 uzavřel s bratrem Maxmiliánem Oldřichem dohodu o majetkovém vyrovnání. Jako duchovní se vzdal nároků na rodové dědictví za odstupné 100 000 zlatých a apanáž ve výši 6 000 zlatých ročně.[2] Od července 1705 do července 1706 byl císařským vyslancem v Papežském státě. Diplomatické zájmy habsburské monarchie ve Vatikánu hájil i později za svého nepřítomného nástupce kardinála Grimaniho.[3] S podporou císaře Josefa I. byl v roce 1711 jmenován biskupem v Lublani, nadále ale často pobýval v Římě, kde také zemřel. Proslul též jako sběratel a mecenáš umění, díky tomu se ale značně zadlužoval, jeho pohledávky vyrovnával mladší bratr Maxmilián Oldřich až do roku 1740.
Jeho mladší bratr Maxmilián Oldřich (1679–1746) byl též diplomatem a později dlouholetým zemským hejtmanem na Moravě. Oženil se s dědičkou Marií Ernestinou z Rietbergu, čím se rod Kouniců stal vlastníkem německého hrabství Rietberg a zařadil se tak mezi říšskou šlechtu. Synovec Václav Antonín (1711–1794) byl dlouholetým rakouským státním kancléřem.
Odkazy
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
