francouzský šlechtic, spisovatel a moralista From Wikipedia, the free encyclopedia
François de La Rochefoucauld, kníže de Marcillac, 2. vévoda de La Rochefoucauld (15. září 1613, Paříž – 17. března 1680, tamtéž) byl francouzský spisovatel a moralista, autor aforismů, maxim, sentencí, drobných úvah a postřehů o lidské povaze a jejích slabostech.
| François de La Rochefoucauld | |
|---|---|
 | |
| Narození | 15. září 1613 Paříž |
| Úmrtí | 17. března 1680 (ve věku 66 let) Paříž |
| Povolání | autor memoárů, spisovatel a voják |
| Národnost | francouzská  |
| Alma mater | Prytanée national militaire |
| Významná díla | Úvahy aneb výroky a maximy morální |
| Ocenění | rytíř Řádu svatého Ducha rytíř Řádu sv. Michala |
| Manžel(ka) | Andrée de Vivonne (od 1628) |
| Partner(ka) | Anne Geneviève |
| Děti | François VII de La Rochefoucauld Charles-Paris of Orléans |
| Rodiče | François V de La Rochefoucauld a Gabrielle du Plessis-Liancourt[1] |
| Příbuzní | Fabio Brulart de Sillery (synovec) François VIII de La Rochefoucauld (vnuk) |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
La Rochefoucauld pocházel ze staré šlechtické rodiny z Angoulême a v mládí jako důstojník bojoval v Itálii a ve Flandrech. Roku 1631 se zúčastnil spiknutí proti kardinálovi Richelieuovi, byl krátce vězněn v Bastile a pak vypovězen na své statky ve Verteuil. Po kardinálově smrti se vrátil ke dvoru, ale královna Anna Rakouská jej za jeho dlouhodobou oddanost neodměnila tak, jak očekával. Sblížil se proto s dalšími odpůrci dvora a v letech 1648 až 1652 patřil k vůdčím osobnostem šlechtického povstání proti kardinálovi Mazarinovi, tzv. Frondy. Poté, co byl v bojích těžce zraněn, přestal se zcela věnovat politice, odešel z veřejného života a jako světák patřil ke stálým návštěvníkům nejlepších pařížských aristokratických salónů, především salónu Madame de La Fayette. Zde pak piloval své hořké postřehy o této společnosti, které později vydal knižně.
Hlavním dílem jeho života, které mu vyneslo evropskou slávu, jsou jeho Les Réflexions ou sentences et maximes morales (1665, Úvahy aneb výroky a maximy morální, česky též jako Krutá kniha aforismů s lehkými úvahami o těžkém životě), sbírka aforismů, maxim a sentencí, odhalující lidskou povahu a její slabosti. Jde o krutě bystré, mnohdy cynické, ale vždy skvěle vypointované postřehy, ve kterých autor odkrývá lidskou sebelásku, sobectví, samolibost a přetvářku. Kniha, patřící k vrcholům tzv. didaktické literatury, postavila La Rochefoucaulda po bok největším mistrům literatury období klasicismu. V prvním vydání obsahovala 314 maxim a vyvolala pobouření. Její bezvýchodně pesimistický tón postupně zmírňovalo přátelství autora s Madame de La Fayette, čímž se také měnil i charakter sbírky, která v konečném vydání z roku 1678 obsahuje 541 maxim. La Rochefoucauld je dále autorem spisu Portrait de Monsieur de La Rochefoucauld par lui-même (1659 Portrét sebe samého) a napsal také své Mémoires (1662, Paměti).
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
