Ferdinand von Marterer
From Wikipedia, the free encyclopedia
Ferdinand svobodný pán von Marterer (německy Ferdinand Franz Heinrich Adalbert Freiherr von Marterer) (30. října 1862 Praha – 29. ledna 1919 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako pražský rodák začínal v c. k. armádě aktivní službu v Čechách, poté sloužil u posádek na různých místech monarchie. Později se stal důstojníkem generálního štábu a nakonec byl v letech 1916–1918 ředitelem vojenské kanceláře císaře Karla I. V roce 1917 dosáhl hodnosti generála pěchoty a získal titul barona. Jako aktivní účastník bojů na frontě selhal a ještě před koncem první světové války byl odeslán na zdravotní dovolenou, krátce poté zemřel ve Vídni.
| Ferdinand baron von Marterer | |
|---|---|
| Ředitel císařské vojenské kanceláře | |
| Ve funkci: 1916 – 1918 | |
| Předchůdce | Arthur von Bolfras |
| Nástupce | zánik úřadu |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | generál pěchoty (1917), polní podmaršál (1914), generálmajor (1910) |
| Narození | 30. října 1862 Praha |
| Úmrtí | 29. ledna 1919 (ve věku 56 let) Vídeň |
| Titul | baron (1917) |
| Profese | voják |
| Ocenění | Vojenský záslužný kříž 3. třídy (1897) Řád železné koruny 3. třídy (1903) rytíř Císařského řádu Leopoldova (1910) Řád železné koruny 2. třídy (1914) Řád železné koruny 1. třídy (1916) … více na Wikidatech |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Pocházel z pražské rodiny, jeho děd Vojtěch Marterer bydlel na Malé Straně a jako lékař působil u hrabat Valdštejnů. Ferdinandovým otcem byl právník František Marterer (1814–1900), který byl mimo jiné spolužákem Karla Hynka Máchy, začínal jako úředník u Valdštejnů a později dosáhl postu českého zemského advokáta.[1] Ferdinand se narodil v Praze a byl pokřtěn v Týnském chrámu. V letech 1879–1881 navštěvoval kadetní školu v Praze a vojenskou službu nastoupil u pěšího pluku č. 98. Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni (1887–1889) a v hodnosti nadporučíka (1888) byl přidělen ke generálnímu štábu, souběžně sloužil u 10. brigády pěchoty v Opavě a poté u 24. divize pěchoty v Přemyšlu.[2] V roce 1892 byl v hodnosti kapitána přeložen do Vídně a působil u operačního oddělení generálního štábu, od roku 1897 sloužil u 91. pěšího pluku v Praze a následně u 13. pěchotní brigády ve Vídni. V roce 1904 byl přidělen k císařské vojenské kanceláři a v roce 1905 byl povýšen na plukovníka.[3][4] Ve vojenské kanceláři byl pověřován důležitými úkoly Arthurem Bolfrasem a v roce 1910 byl jmenován jeho zástupcem.[5][6] Mezitím byl v roce 1908 povýšen do šlechtického stavu a v roce 1910 získal hodnost generálmajora.[7]
Na začátku první světové války byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a byl pověřován různými misemi vojenského charakteru. Po nástupu Karla I. na trůn se stal jeho generálním pobočníkem a současně ředitelem císařské vojenské kanceláře (1916-1918).[8] V roce 1916 byl zároveň jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence[9] a v roce 1917 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty. Téhož roku získal titul barona.[10][11] Po boku císaře se osobně zúčastnil několika válečných tažení, v té době se ale projevily jeho slabiny, protože ačkoliv dříve proslul jako zdatný organizátor vojenských cvičení, přímé konfrontaci s nepřítelem nebyl dosud vystaven. Vzhledem k dlouholetému působení ve vysokých funkcích ve vojenské administraci navíc úplně ztratil kontakt s řadovými vojáky. V květnu 1918 byl odeslán na zdravotní dovolenou a do aktivní služby se již nevrátil.[12] Zemřel o půl roku později ve Vídni ve věku 56 let.
V roce 1899 se v Praze oženil s Elisabeth (Elisou) Kripalovou (1876–1946), sňatek se konal kostele sv. Jindřicha na Novém Městě. Z manželství se narodily tři děti, nejstarší syn Alfred (1900–1974) byl inženýrem a později přesídlil do Brazílie.
Při povýšení do šlechtického stavu obdržel v roce 1908 erb, který mu byl ve stejné podobě potvrzen i při povýšení do stavu svobodných pánů (1917). Modrý štít prostupuje dvakrát lomené zlaté břevno ve tvaru písmene M (= Marterer). Martererův erb se již v době povýšení stal předmětem diskuzí, protože nepsaná pravidla heraldiky pravila, že takto jednoduché znaky by měly být vyhrazeny jen nejstarším šlechtickým rodinám, zatímco při hromadném povyšování v 19. a 20. století byly udělovány složitě dělené štíty. Martereův erb navíc jako doplněk obsahoval kolčí přilbu, která se v této době jako heraldický prvek užívala již jen zcela výjimečně.[13]
Během své vojenské služby obdržel několik rakouských vyznamenání (Řád železné koruny například postupně ve všech třech třídách), s ohledem na své působení ve vysokých funkcích v blízkosti císaře získal také řadu ocenění od zahraničních panovníků.[14][15]
Rakousko-Uhersko
Řád železné koruny III. třídy (1903)
rytíř Leopoldova řádu (1910)
Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1914)
Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1916)
velkokříž Leopoldova řádu (1918)
Vojenský záslužný kříž III. třídy (1897)
Zahraniční vyznamenání
Řád červené orlice II. třídy (Prusko)
Řád koruny I. třídy (Prusko)
Železný kříž I. a II. třídy (Německo)
velkokříž Vojenského záslužného řádu (Bavorsko)
velkokříž Řádu Fridrichova (Württembersko)
Řád Albrechtův I. třídy (Sasko)
Vévodský sasko-ernestinský domácí řád II. třídy (Sasko)
rytíř Řádu bílého orla (Srbsko)
komandér Řádu Leopolda (Belgie)
Řád rumunské hvězdy (Rumunsko)
Řád lva a slunce (Persie)
Železný půlměsíc (Turecko)
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
