Ferdinand Jiří z Lobkowicz

Ferdinand Jiří z Lobkowicz, též Ferdinand princ z Lobkowicz (německy Ferdinand Georg Prinz von Lobkowitz, 26. června 1850 Dolní Beřkovice^[1] – 22. dubna 1926 Milán)^[2] byl český šlechtic a politik, v letech 1907–1913 nejvyšší maršálek Českého království. Pocházel z dolnobeřkovické větve rodu Lobkoviců.

Ferdinand Jiří z Lobkowicz
Ferdinand Jiří z Lobkowicz
Nejvyšší maršálek Českého království
Ve funkci: 1907 – 1913
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Jiří Kristián z Lobkowicz
Nástupce	úřad už nikdy nebyl obsazen, 1918 monarchie zanikla
C. k. tajný rada
Ve funkci: 1897 – 1918
Panovník	František Josef I., Karel I.
Doživotní člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci: 1892 – 1918
Panovník	František Josef I., Karel I.
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1883 – 1913
Panovník	František Josef I.
C. k. komoří
Ve funkci: 1887 – 1918
Panovník	František Josef I., Karel I.
Poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1882 – 1885
Panovník	František Josef I.
Stranická příslušnost
Členství	Strana konzervativního velkostatku
Narození	26. června 1850 nebo 29. června 1850 Dolní Beřkovice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	22. dubna 1926 (ve věku 75 let) Milán Italské království Italské království
Místo pohřbení	Lobkovická hrobka v Roudnici nad Labem
Choť	(1883) Ida Podstatzky-Lichtenstein (1865–1919)
Rodiče	Josef František Karel z Lobkowicz (1803–1875) a Marie Sidonie z Lobkowicz (1828–1917)
Děti	1. Josef Ferdinand (1885–1914) 2. Marie Zdenka (1886–1887) 3. Leopold (1888–1933) 4. Mořic (1890–1944) 5. Františka, provdaná Thun-Hohenstein (1893–1963) 6. Marie Ida, provdaná Khuen-Belasi (1896–1985)
Příbuzní	bratr: Zdenko z Lobkowicz (1858–1933) bratr: August Jiří z Lobkowicz (1862–1921) děd: Josef František Maxmilián z Lobkowicz (1772–1816) strýc: Ferdinand z Lobkowicz (1797–1868) strýc: Jan z Lobkowicz (1799–1878) strýc: Karel Jan Josef z Lobkowicz (1814–1879) bratranec: Rudolf Ferdinand z Lobkowicz (1840–1908) vnuk: Josef Ferdinand z Lobkowicz (1918–1946) vnuk: František Lobkowicz (1927–1998) vnučka: Marie Ida Lobkowiczová, provdaná Czerninová (1917–2002)
Profese	politik
Ocenění	Velkokříž Řádu za zásluhy v zemědělství (1912)
Commons	Ferdinand Lobkowicz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Původ

Zámek Dolní Beřkovice

Narodil se jako Maria Ferdinand Jiří August Melchior princ z Lobkowicz do vlivného šlechtického rodu Lobkoviců. Byl synem generála Josefa Františka Karla z Lobkowicz (1803–1875) a jeho druhé manželky Marie Sidonie (Marie Zdenky) z mělnické linie Lobkowiczů (1828–1917).

Veřejné a politické aktivity

Studoval na gymnáziu v Praze, kde maturoval v roce 1868. Po maturitě studoval práva. V roce 1871 absolvoval vojenskou službu. Od roku 1875 se věnoval správě rodového majetku a profiloval se jako zemědělský odborník. Specializoval se na pěstování cukrové řepy, révy a chmelu. Angažoval se v místní politice (v okresních samosprávných sborech) a v hospodářských organizacích.^[3]

Později byl aktivní i ve vrcholové politice. Od roku 1880 byl členem zemské školské rady, v letech 1891–1908 i jejím předsedou. V doplňovacích volbách roku 1882 získal i mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval velkostatkářskou kurii v Čechách. Slib složil 23. února 1882.^[4][5] Ve vídeňském parlamentu zastupoval Stranu konzervativního velkostatku.^[3]

Od roku 1883 zároveň zasedal coby poslanec Českého zemského sněmu, kde jeho kariéra vyvrcholila v letech 1907–1913 coby nejvyšší maršálek Českého království (předseda zemského sněmu). Ve funkci přitom nahradil dalšího člena svého rodu, Jiřího Kristiána z Lobkovic.^[3]

Od roku 1892 až do zániku monarchie byl doživotním členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady). Panská sněmovna ho opakovaně volila do delegace pro rakousko-uherské vyrovnání (pravidelné jednání zástupců obou polovin monarchie s cílem odsouhlasit finanční transfery) a v letech 1895, 1901, 1906 a 1907 byl předsedou této delegace.^[3] Těsně před zánikem monarchie byl místopředsedou Panské sněmovny (1917–1918).

I nadále se trvale věnoval agrárním otázkám, podílel se na mezinárodních odborných kongresech a působil v hospodářské radě při ministerstvu zemědělství. Byl aktivní i v četných českých organizacích. Byl dlouholetým předsedou kuratoria pražské hudební konzervatoře.^[3]

Z čestných hodností dosáhl titulu c. k. komořího (1887) a v roce 1897 byl jmenován c. k. tajným radou. Za zásluhy byl nositelem Řádu sv. Štěpána (1898) a Řádu železné koruny I. třídy (1907). V roce 1913 obdržel Řád zlatého rouna.^[6]

Byl pohřben v Lobkovické hrobce v Roudnici nad Labem.^[7]

Rodina

Ve Vídni se 11. listopadu 1883 se oženil s hraběnkou Idou Marií Antonií Podstatskou z Lichtenštejna (23. října 1865 Vídeň – 4. září 1919 Dolní Beřkovice), dcerou poslance moravského zemského sněmu a majitele velkostatku Telč hraběte Leopolda III. Podstatského-Lichtenštejna. Ida Lobkowiczová byla c. k. palácovou dámou, dámou Řádu hvězdového kříže, čestnou dámou Maltézského řádu a nositelkou Alžbětina řádu. Z jejich manželství se narodilo šest dětí.^[8]

• 1. Josef Ferdinand (4. září 1885, Dolní Beřkovice, – 25. října 1914, Jarosław), JUDr., c. k. komoří, nadporučík, padl za první světové války v Polsku, ⚭ 1913 Gisela hraběnka Silva-Tarouca (14. června 1887 – 21. února 1958), II. manž. 1917 Mořic Maria Alexandr z Lobkowicz, 1890–1944, Josefův mladší bratr)
• 2. Marie Zdeňka (1886–1887)
• 3. Leopold Maria Vilibald (7. července 1888, Dolní Beřkovice – 15. května 1933, Praha), c. k. komoří, nadporučík, majitel velkostatků Dolní Beřkovice a Vintířov, ⚭ 1918 Františka de Paula Marie Luisa Montenuovo (22. srpna 1893 – 3. listopadu 1972)
• 4. Mořic Maria Alexandr (3. května 1890, Dolní Beřkovice –7. srpna 1944, Telč), c. k. komoří, nadporučík, generální ředitel První české vzájemné pojišťovny, ⚭ 1917 Gisela hraběnka Silva-Tarouca (1887–1957; vdova po Mořicovu starším bratru Josefovi)
• 5. Františka de Paula Marie Amálie (2. dubna 1893, Praha – 17. února 1964, Bolzano), dáma Řádu hvězdového kříže, ⚭ 1916 František Antonín kníže Thun-Hohenstein (17. prosince 1890 – 20. dubna 1973), c. k. komoří, nadporučík, rytíř Řádu zlatého rouna, majitel velkostatku Děčín
• 6. Marie Ida (24. května 1896, Dolní Beřkovice – 27. dubna 1985, Wolfegg, Ravensburg), dáma Řádu hvězdového kříže, ⚭ 1925 Jindřich hrabě Khuen-Belasi (16. listopadu 1894 – 8. prosince 1978)

Majetek

Princ Ferdinand z Lobkowicz byl po otci majitelem velkostatku Dolní Beřkovice s připojeným statkem Cítov na Mělnicku. Dále vlastnil v severních Čechách velkostatky Poláky a Vintířov. Všechny velkostatky měly celkovou rozlohu přibližně 4.500 hektarů půdy.^[9] Hlavním sídlem byl novogoticky přestavěný zámek v Dolních Beřkovicích, kde se také narodily všechny Ferdinandovy děti. V Praze rodina vlastnila palác v Hybernské ulici, prodaný za první republiky.

Přehled majetku na konci 19. století[10]
	Název	Německy	Rozloha
1.	Dolní Beřkovice a Cítov (a několik dalších)		2466,03 ha
2.	alodiální majetek Poláky (u Kadaně)		421,23 ha
3.	alodiální velkostatek Vintířov (Kadaňsko)	Winteritz	1475,09 ha

Odkazy

Reference

1. Matriční záznam o narození a křtu
2. POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 240.
3. Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 5. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Lobkowitz (Lobkowicz), Ferdinand Prinz von (1850-1926), Politiker und Agrarfachmann, s. 258. (německy)
4. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
5. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&size=45&page=8014
6. LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 274
7. VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 16.
8. MAREK, Miroslav. Rodokmen Lobkowiczů 5 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-01-04 [cit. 2020-08-04]. Dostupné online.
9. Přehled majetku dolnobeřkovické větve Lobkowiczů in: PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, Praha, 1891; s. 349–351 dostupné online
10. PATOČKA, Jaromír. Majetková základna mělnické sekundogenitury Lobkowiczů. In: HOŘEJŠ, Miloš. Jiří Kristián Lobkowicz. Aristokrat s duší závodníka. Kapitoly z dějin české aristokracie a automobilismu. Praha: Mladá fronta a Národní technické muzeum v Praze, 2014. ISBN 978-80-204-3694-8. S. 47–59, zde 49.

Literatura

• POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 278–283 ISBN 978-80-85955-39-2

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand Jiří z Lobkovic na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ferdinand Jiří z Lobkowicz
• Princ Ferdinand z Lobkowicz na webu rakouského parlamentu
• Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)

Portály: Česko | Lidé | Rakousko