Faidón
Platónův dialog / From Wikipedia, the free encyclopedia
Faidón (starořecky Φαίδων) je Platónův dialog, který líčí poslední den Platónova učitele a přítele Sókrata, jenž – odsouzen na smrt za bezbožnost a kažení athénské mládeže a čekající v žaláři na podání číše bolehlavu – strávil tak, že se svými přáteli rozmlouval o nesmrtelnosti duše, která se tak stává tématem dialogu.[1][2]
![]() |
Platónovy dialogy |
Rané dialogy: |
Obrana Sókratova – Charmides |
Euthyfrón – Alkibiades první – Kritón |
Hippias Větší – Hippias Menší – Ión |
Lachés – Lysis – Prótagorás |
Přechodné a střední dialógy: |
Kratylos – Eutydémos – Gorgias |
Menéxenos – Menón – Faidón |
Symposion – Ústava – Faidros |
Parmenidés – Teaitetos |
Pozdní dialogy: |
Timaios – Kritias |
Sofistés – Politikos |
Filébos – Zákony |
Autenticita je sporná: |
Kleitofón – Epinomis – Theages |
Dopisy – Soupeřící milenci |
Minós – Alkibiades druhý |