Euparkeria

Euparkeria („dobré Parkerovo zvíře“) byl rod plazů ze skupiny Archosauromorpha, žijící ve středním triasu v Jižní Africe.^[1] Jméno dostal podle britského zoologa a srovnávacího anatoma W. K. Parkera.

Euparkeria Stratigrafický výskyt: Střední trias před 246 až 238 miliony let
Rekonstrukce euparkerie.
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Třída	plazi (Sauropsida)
Podtřída	Archosauromorpha
Čeleď	Euparkeriidae
Rod	Euparkeria
Typový druh
Euparkeria capensis Robert Broom, 1913
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charakteristika

Euparkeria byla příbuzná dinosaurů (včetně ptáků), pterosaurů a krokodýlů. Měla čtyři končetiny, ale byla možná schopna chodit i po dvou. Někdy bývají mylně označována za předchůdce dinosaurů (například v seriálu Putování s pravěkými monstry),^[2] ve skutečnosti se však dinosauři vyvinuli z jiné skupiny archosaurů, a to ze skupiny dinosauromorpha.

Popis

Euparkeria dosahovala délky až 70 centimetrů, výšky 20 centimetrů a hmotnosti 7 až 14 kilogramů. Šlo o hbité masožravce lovící hmyz a drobné obratlovce, sami se však zřejmě stávali kořistí therapsidů. Na první pohled připomínali typické plazy z období triasu – ostré a špičaté zuby, šupinatá kůže, postoj. Zadní končetiny však měli výrazně delší než přední (proto se mnoho vědců domnívá, že se mohli pohybovat po dvou, ovšem k tomu nejsou žádné přesvědčivé důkazy).^[3]

Výzkum publikovaný v roce 2020 ukázal, že Euparkeria měla anatomické adaptace na kostech končetin a pánevním pletenci, které jim zajistily schopnost aktivního a efektivního pohybu se vzpřímenýma nohama, posunutýma pod tělem – nepohybovala se tedy plazím způsobem s nohama vytočenýma do stran. Podobně vyspělý způsob pohybu měli i jejich pozdější příbuzní z řad dinosaurů.^[4][5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Euparkeria na anglické Wikipedii.

1. Oliver E. Demuth, Ashleigh L. A. Wiseman, Julia van Beesel, Heinrich Mallison & John R. Hutchinson (2022). Three-dimensional polygonal muscle modelling and line of action estimation in living and extinct taxa. Scientific Reports. 12: 3358. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-022-07074-x
2. Euparkeria [online]. [cit. 2016-11-26]. Dostupné online.
3. Matteo Fabbri & Bhart-Anjan S. Bhullar (2022). The endocast of Euparkeria sheds light on the ancestral archosaur nervous system. Palaeontology (advance once publication). doi: https://doi.org/10.1111/pala.12630
4. http://bristol.ac.uk/news/2020/september/euparkeria-discovery.html
5. Oliver E. Demuth, Ashleigh L. A. Wiseman and John R. Hutchinson (2023). Quantitative biomechanical assessment of locomotor capabilities of the stem archosaur Euparkeria capensis. Royal Society Open Science. 10 (1): 221195. doi: https://doi.org/10.1098/rsos.221195

Literatura

• Roland B. Sookias, David Dilkes, Gabriela Sobral, Roger M. H. Smith, Frederik P. Wolvaardt, Andrea B. Arcucci, Bhart-Anjan S. Bhullar and Ingmar Werneburg (2020). The craniomandibular anatomy of the early archosauriform Euparkeria capensis and the dawn of the archosaur skull. Royal Society Open Science. 7 (7): 200116. doi: https://doi.org/10.1098/rsos.200116
• Oliver E. Demuth, Emily J. Rayfield & John R. Hutchinson (2020). 3D hindlimb joint mobility of the stem-archosaur Euparkeria capensis with implications for postural evolution within Archosauria. Scientific Reports. 10, Article number: 15357. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-020-70175-y

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Euparkeria na Wikimedia Commons

Portály: Živočichové