Erika Hníková (* 24. prosince 1976 Praha) je česká dokumentaristka. Do povědomí vstoupila zejména svým filmovým debutem Ženy pro měny (2004).
Erika Hníková | |
---|---|
Narození | 24. prosince 1976 (47 let) Praha |
Povolání | režisérka, filmová režisérka, dokumentaristka a scenáristka |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Život a tvorba
Absolvovala Katedru dokumentární tvorby pražské FAMU, přestože se k filmu dostala spíše náhodou.[1] Již její studentské filmy dosáhly některých ocenění. Její absolventský a první celovečerní film Ženy pro měny (2004) pojednává o úskalích kosmetického průmyslu a jeho marketingových praktikách, o provázanosti s módními časopisy a o ochotě některých žen zajít pro vidinu zkrášlení svého zevnějšku daleko;[2] dokument v roce 2004 získal Cenu diváků na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Její druhý dlouhometrážní dokument se jmenuje Sejdeme se v Eurocampu (2006).
Od července 2006 do září 2007 pracovala coby šéfredaktorka časopisu Nový Prostor. V roce 2011 natočila v Afghánistánu krátkometrážní film Tři dary pro Člověka v tísni.
Filmografie
- 2000 – Čtyři kroky dvojpůlka, krátkometrážní
- 2004 – Ženy pro měny
- 2004 – Den E, televizní film
- 2005 – Sejdeme se v Eurocampu
- 2009 – Landův lektvar lásky
- 2010 – Nesvatbov
- 2011 – Tři dary, krátkometrážní
- 2015 – Pět zrození (z cyklu Český žurnál)
- 2021 – Každá minuta života
- 2022 – Sólomámy
- 2024 – Kauza Kramný
Reference
Externí odkazy
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.