Emma Goldmanová
aktivistka / From Wikipedia, the free encyclopedia
Emma Goldmanová (15. červnajul./ 27. června 1869greg. – 14. května 1940) byla americká anarchistka židovského původu. Proslavila se politickým aktivismem, spisy a přednáškami. V první polovině 20. století sehrála klíčovou roli v rozvoji anarchistické politické filozofie v Severní Americe a Evropě.
Emma Goldmanová kolem r. 1911 | |
Celé jméno | Emma Goldman |
---|---|
Narození | 27. června 1869 Kovno, Ruské impérium |
Úmrtí | 14. května 1940 (ve věku 70 let) Toronto, Kanada |
Škola/tradice | anarchofeminismus |
Významná díla | Living My Life, Anarchism and Other Essays, The Social Significance of the Modern Drama, My Disillusionment in Russia a My Further Disillusionment in Russia |
Vlivy | |
Vliv na | |
Choť | Jacob Kershner |
Partner(ka) | Alexandr Osipovič Berkman |
Příbuzní | Stella Cominsky Ballantine (neteř)[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Goldmanová se narodila v Kovně na území Ruského impéria (dnešní Kaunas v Litvě) a roku 1885 emigrovala do Spojených států.[2] K anarchismu ji přivedly události haymarketského masakru, krvavého střetu chicagských demonstrantů s policií, který skončil zabitím desítek lidí a odsouzením několika anarchistů k smrti.[2] Její přednášky o anarchistické filozofii, ženských právech a aktuálních sociálních problémech se těšily návštěvám tisíců posluchačů.[2] Společně s anarchistickým spisovatelem Alexandrem Berkmanem, jenž byl jejím celoživotním přítelem, plánovala atentát na průmyslníka a finančníka Henryho Claye Fricka, který měl být proveden jako tzv. propaganda činem. Frick pokus o vraždu roku 1892 přežil a Berkmana odsoudili k 22 letům odnětí svobody. Goldmanová byla v následujících letech několikrát vězněna za „podněcování k nepokojům“ a ilegální šíření informací o antikoncepčních metodách. V roce 1906 založila anarchistický měsíčník Mother Earth (Matka Země).
Roku 1917 byli Goldmanová s Berkmanem odsouzeni ke dvěma letům vězení za to, že v souvislosti s nově nařízenými odvody do americké armády za první světové války „nabádali spoluobčany, aby se vyhýbali registraci“. Po propuštění byli společně se stovkami dalších zadrženi a deportováni do rodného Ruska. Tam Goldmanová zpočátku podporovala bolševickou revoluci, ale hned po kronštadtském povstání, které organizovali levicoví oponenti bolševiků, svůj postoj změnila a Sovětský svaz kritizovala za násilné potlačování hlasu jednotlivce. V roce 1923 své zkušenosti zaznamenala v knize My Disillusionment in Russia (Jak jsem se zklamala v Rusku). Během života ve Velké Británii, Kanadě a Francii napsala autobiografii Living My Life (Žít můj život). Když ve Španělsku propukla občanská válka, Goldmanová tam odjela podpořit anarchistickou revoluci. Zemřela 14. května 1940 v Torontu ve věku 70 let.
Obdivovatelé ji za jejího života oslavovali jako volnomyšlenkářskou rebelku, zatímco kritici ji odsuzovali jako zastánkyni politicky motivovaných vražd a násilné revoluce.[3] Ve svých textech a přednáškách se věnovala širokému poli témat od věznění přes ateismus, svobodu projevu, militarismus, kapitalismus, manželství a volnou lásku až po homosexualitu. Nesouhlasila sice s první vlnou feminismu a jejím bojem za volební právo žen, ale politickou otázku genderu se jí podařilo nově propojit s anarchismem.