Démon
mytologická bytost / From Wikipedia, the free encyclopedia
Démon je nadpřirozená bytost, typicky spojená s zlem, v náboženství, mytologii, mystice a kultuře.
Ve starověkých blízkovýchodních náboženstvích a v abrahámovských tradicích včetně starověké a středověké křesťanské démonologie, je démon považován za škodlivou duchovní entitu, která může způsobit posedlost. Velké části židovské démonologie, klíčový vliv na křesťanství a islám, pocházely z pozdější formy zoroastrianismu a byly přeneseny do judaismu během perské éry.[1] Systematické zaznamenávání démonů se v křesťanské tradici nazývá démonologie.
V západním okultismu a renesanční magii, která vyrostla ze sloučení řecko-římské magie, židovské Aggady a křesťanské démonologie,[2] se věří, že démon je duchovní entita, kterou lze vyčarovat a ovládat. Předpokládaná existence démonů zůstává důležitým pojmem v mnoha moderních náboženstvích a okultistických tradicích. Démoni jsou stále obávaní z velké části kvůli jejich údajné moci posednout živé tvory.
Původní řecké slovo daimon neneslo negativní konotace.[3] starořečtina slovo δαίμων daimon značí duch nebo boží síla.[4] Řecké pojetí daimóna se objevuje zejména v dílech Platóna , kde popisuje božskou inspiraci Sokrata. V křesťanství byli morálně ambivalentní daimons nahrazeni démony, silami zla pouze usilujícími o zkaženost.[5] Takovými démony nejsou řečtí zprostředkující duchové, ale nepřátelské entity, již známé v íránské víře.[6]