![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/bb/Michelangelo_Buonarroti_003.jpg/640px-Michelangelo_Buonarroti_003.jpg&w=640&q=50)
Duše
nehmotná substance živé bytosti / From Wikipedia, the free encyclopedia
Duše je v řadě náboženství, mytologiích a filosofii nehmotná substance živé bytosti.[1] V náboženských a filozofických naukách pojem duše odkazuje na nehmotný princip, který je chápán jako nositel života jednotlivce a jeho identity, který přetrvával v čase. S tím je často spojen předpoklad, že duše je nezávislá na těle, a tedy i na fyzické smrti, pokud jde o její existenci, a je tedy nesmrtelná. Smrt je pak interpretována jako proces oddělování duše a těla. Některé tradice učí, že duše existuje již před počátkem, že obývá a vede tělo jen dočasně a používá jej jako nástroj nebo je v něm uzamčena jako ve vězení. V mnoha takových naukách tvoří nesmrtelnou duši samotná osoba; na prchavé tělo se pohlíží jako na bezvýznamné nebo jako zátěž a překážka pro duši. Četné mýty a náboženská dogmata dělají prohlášení o osudu, který čeká duši po smrti těla. V různých naukách se předpokládá, že dochází k transmigraci duší (reinkarnaci) tedy, že duše má dům v různých tělech jeden po druhém.
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/bb/Michelangelo_Buonarroti_003.jpg/640px-Michelangelo_Buonarroti_003.jpg)
Všeslovanské slovo duše souvisí s pojmy dýchání a dechu, podobně jako řecká psyché (ψυχη), hebrejský nefeš (נֶפֶשׁ) a latinská anima nebo animus. Jako slova běžné řeči nebyla jednoznačně vymezena, ale označovala původně podstatný a nápadný rozdíl mezi živým, dýchajícím člověkem a na pohled nezměněnou mrtvolou. Staré („primitivní“) kultury měly sklon přisuzovat „duši“ – to jest samovolné působení či aktivitu – všemu, s čím se lidé setkávali (například i lesu, řece nebo skále), což britský etnolog Edward Burnett Tylor později nazval animismus a pokládal za nejstarší formu náboženství.