Dodecylsíran sodný

Dodecylsíran sodný (natrium-dodecyl-sulfát, zkr. NaDS či SDS, z angl. sodium dodecyl sulfate, či SLS, sodium lauryl sulfate) je iontová povrchově aktivní látka používaná v celé řadě čisticích a hygienických prostředků. Chemicky je to sodná sůl organosulfátu, přičemž tento organosulfát má 12 uhlíků a je připojen k záporně nabité sulfátové skupině. Má díky své stavbě tzv. amfifilní charakter, který jej předurčuje k detergentním vlastnostem – dvanáctiuhlíkatý ocásek je hydrofobní, sulfátová skupina vykazuje silně hydrofilní rysy.^[2]

Dodecylsíran sodný
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický název	natrium-dodecyl-sulfát
Ostatní názvy	dodecylsíran sodný
Anglický název	sodium dodecyl sulfate sodium lauryl sulfate sodium coco-sulfate
Sumární vzorec	NaC12H25SO4
Identifikace
Registrační číslo CAS	151-21-3
Vlastnosti
Molární hmotnost	288,38 g mol−1
Bezpečnost
GHS02 GHS05 GHS07 [1] Nebezpečí[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

„Krystalová“ struktura SDS

Využití

Je vhodný k odstraňování mastných skvrn a je tedy součástí různých odmašťovačů motorů, čisticích prostředků na podlahu či k mytí aut, v nižších koncentracích se používá i v zubních pastách, šamponech a pěnách na holení. V bublinových koupelích vytváří kýženou pěnu.

Dále se SDS běžně využívá i v biochemické laboratoři. Je nezbytnou součástí některých typů elektroforézy proteinů, které se podle této látky označují jako SDS-PAGE. SDS se přidá k suspenzi proteinů, zahřeje se a dojde k jejich denaturaci. Navíc je pomocí SDS maskován individuální náboj proteinů a vznikají záporně nabité denaturované částice, jejichž náboj je přímo úměrný jejich hmotnosti.^[2]

Vliv na zdraví

U citlivějších jedinců může delší vystavení SDS vyvolávat vyrážku.^[3] Nemá však rakovinotvorné účinky (při aplikaci na kůži, ale ani při konzumaci)^[4] a oproti starším studiím^[5] se zdá, že nemá vliv ani na vznik ústních aftů.^[6]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sodium dodecyl sulfate na anglické Wikipedii.

1. Sodium dodecyl sulfate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
2. DENNISON, Clive. A Guide to Protein Isolation. [s.l.]: Kluwer Academic Publishers, 2002. ISBN 0-306-46868-9.
3. Marrakchi S, Maibach HI. Sodium lauryl sulfate-induced irritation in the human face: regional and age-related differences. Skin Pharmacol Physiol. 2006, s. 177–80. DOI 10.1159/000093112. PMID 16679819.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
4. CIR publication. Final Report on the Safety Assessment of Sodium Lauryl Sulfate and Ammonium Lauryl Sulfate. International Journal of Toxicology. 1983, s. 127–181. DOI 10.3109/10915818309142005.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
5. Herlofson BB, Barkvoll P. Sodium lauryl sulfate and recurrent aphthous ulcers. A preliminary study. Acta Odontol. Scand.. 1994, s. 257–9. DOI 10.3109/00016359409029036. PMID 7825393.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
6. Healy CM, Paterson M, Joyston-Bechal S, Williams DM, Thornhill MH. The effect of a sodium lauryl sulfate-free dentifrice on patients with recurrent oral ulceration. Oral Dis.. 1999 Jan, s. 39–43. DOI 10.1111/j.1601-0825.1999.tb00062.x. PMID 10218040.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu dodecylsíran sodný na Wikimedia Commons