From Wikipedia, the free encyclopedia
Daviscupový tým Velké Británie reprezentuje Velkou Británii v Davisově poháru od prvního ročníku v roce 1900 pod vedením národního tenisového svazu Lawn Tennis Association. Po Spojených státech a Austrálii představuje třetí nejúspěšnější družstvo v historických statistikách.
| Velká Británie | ||
|
| ||
| Kapitán | Leon Smith | |
| Žebříček ITF | 7. | |
| Nejvýše v žebříčku ITF | 1. (30. listopadu 2015) | |
| Barvy | modrá bílá | |
| Poprvé v soutěži | 1900 | |
| Odehraných let | 111 | |
| Zápasů celkem | 265 (163–102) | |
| Roky ve Světové skupině | 21 (21–21) | |
| Vítěz | 10 (1903, 1904, 1905, 1906, 1912, 1933, 1934, 1935, 1936, 2015) | |
| Finalista | 8 (1900, 1902, 1907, 1913, 1919, 1931, 1937, 1978) | |
| Nejvíce výher, celkem | Fred Perry (45–7) | |
| Nejvíce výher, dvouhra | Bunny Austin (36–12) | |
| Nejvíce výher, čtyřhra | Bobby Wilson (25–8) | |
| Nejlepší pár | Sangster / Wilson (11–3) | |
| Nejvíce zápasů | Bobby Wilson (34) | |
| Nejvíce odehraných let | Greg Rusedski Andy Murray (13) | |
|
Údaje v infoboxu aktuální k listopadu 2023 | ||
Družstvo získalo deset trofejí. Jako poražený finalista skončilo osmkrát. Převážná většina úspěchů Britů byla datována mezi ranou éru soutěže až do čtyřicátých let dvacátého století. Finále odehráli také v roce 1978. Jubilejní desátou trofej pak britští reprezentanti vybojovali roku 2015.[1] Jednalo se o nejdelší interval mezi dvěma tituly konkrétního týmu v historii Davis Cupu.
Po vypadnutí ze světové skupiny v roce 2003 se tým snažil vrátit do elitní úrovně. To se mu podařilo o pět let později, když roku 2008 podlehl v jejím úvodním kole Argentině 1:4 na zápasy. Následně se opět vrátil zpátky v sezóně 2014. Po sandiegské výhře nad Spojenými státy, však Britové dohráli ve čtvrtfinále po prohře od Itálie 2:3.
Dva nejdéle působící účastníci v soutěži – Spojené státy a Velká Británie, se střetli potřetí za předešlých 37 let a podruhé za sebou v prvním kole Světové skupiny. Britští tenisté vyhráli stejně jako ve Světové skupině 2014, tentokrát poměrem 3:2 na zápasy. Celková vzájemná bilance po tomto střetnutí vyznívala ve prospěch Američanů poměrem 11:9.[2] Dvouhra mezi Isnerem a Wardem představovala nejdelší zápas amerického tenisty v Davisově poháru od zavedení tiebreaku v roce 1989.[3] Britové porazili Američany na domácí půdě poprvé od roku 1935.[4]
Družstvo pak zvítězilo ve čtvrtfinále poprvé od roku 1981, kdy byla zavedena Světová skupina.[5] Na londýnské trávě v Queen's Clubu přehrálo Francii 3:1 na zápasy. Od roku 1998 si poprvé připsala tři body bratrská dvojice – Andy a Jamie Murrayovi, když naposledy předtím tohoto výkonu dosáhli zimbabwští bratři Blackovi proti Austrálii.[6] V semifinále nezastavila Ostrovany ani Austrálie, která odešla poražena z glasgowské haly 2:3.
Jubilejní desátou trofej pak tým vyhrál v gentském finále, hraném v hale na antuce, kde zdolal Belgii 3:1 na zápasy. Salátovou mísu získal po 79 letech (naposledy předtím se to britským hráčům podařilo v roce 1936),[7] což znamenalo nejdelší interval mezi dvěma tituly konkrétního týmu v historii soutěže. Lídr družstva Andy Murray se stal třetím tenistou od nastolení světové skupiny, který dokázal vyhrát všem osm dvouher v jediném ročníku Davisova poháru. Navázal tak na Američana Johna McEnroea a Švéda Matse Wilandera.[8] Navíc během ročníku přidal i tři deblová vítězství. Dalšími členy družstva byli Kyle Edmund, James Ward a Jamie Murray.
| Rok | úroveň | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2019 | Finálový turnaj, základní skupina | 20. listopadu | Madrid, Španělsko | tvrdý (h) |  Nizozemsko |
2–1 | výhra |
| 21. listopadu |  Kazachstán |
2–1 | výhra | ||||
| Finálový turnaj, čtvrtfinále | 22. listopadu |  Německo |
2–0 | výhra | |||
| Finálový turnaj, semifinále | 23. listopadu |  Španělsko |
1–2 | prohra | |||
| 2021 | Finálový turnaj, základní skupina | 27. listopadu | Innsbruck, Rakousko | tvrdý (h) |  Francie |
2–1 | výhra |
| 28. listopadu |  Česko |
2–1 | výhra | ||||
| Finálový turnaj, čtvrtfinále | 30. listopadu | Německo |
1–2 | prohra | |||
| 2022 | Finálový turnaj, základní skupina | 14. září | Glasgow, Spojené království | tvrdý (h) |  Spojené státy |
1–2 | prohra |
| 16. září | Nizozemsko |
1–2 | prohra | ||||
| 18. září | Kazachstán |
2–1 | výhra | ||||
| 2023 | Kvalifikační kolo | 3.–4. února | Cota, Kolumbie | antuka |  Kolumbie |
3–1 | výhra |
| Finálový turnaj, základní skupina | 13. září | Manchester, Spojené království | tvrdý (h) |  Austrálie |
1–2 | prohra | |
| 15. září |  Švýcarsko |
2–1 | výhra | ||||
| 17. září | Francie |
2–1 | výhra | ||||
| Finálový turnaj, čtvrtfinále | 24. listopadu | Málaga, Španělsko | tvrdý (h) |  Srbsko |
0–2 | prohra | |
| Rok | Členové týmu | |||
|---|---|---|---|---|
| 2023 | Cameron Norrie | Daniel Evans | Andy Murray | Jack Draper |
| Liam Broady | Joe Salisbury | Neal Skupski | — | |
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
