nové náboženské hnutí, založené v Jižní Koreji From Wikipedia, the free encyclopedia
Federace Rodin za světový mír a sjednocení (anglicky Family Federation for World Peace and Unification) založená jako Společenství Ducha Svatého pro sjednocení světového křesťanství (anglicky The Holy Spirit Association for the Unification of World Christianity) běžně nazývaná jako Církev sjednocení, (anglicky Unification Church),[1] je nové náboženské hnutí. Bylo založeno 1. května 1954 v Jižní Koreji Son-mjong Munem. Církev sjednocení je též někdy v češtině uváděna jako Moonova sekta (anglicky Moon sect), nebo také Moonisté či Munisté (anglicky Moonies), což může být vnímáno negativně.
Hnutí se hlásí k odkazu křesťanství, přičemž vychází z učení a výroků zakladatele Hnutí Sjednocení reverenda Muna, které jsou shrnuty především v knize Boží Princip (anglicky The Divine Principle, korejsky 원리강론), jejíž autory jsou Son-mjong Mun a jeho žák Ju Hjo-won. Kniha vydaná poprvé v celku v roce 1952, v upravené edici v roce 1966, v angličtině v roce 1973 a v češtině v roce 1998 je věřícími chápána jako „nové vyjádření pravdy“.[2][3][4][5][6][7] Podle The Encyclopedy of Christianity, S. Hunta nebo D. Chryssidyse se jedná o synkretické náboženské hnutí.[8][9][10]
Církev sjednocení působí asi ve 100 zemích světa. Zejména v Jižní Koreji, v Japonsku a USA. Celosvětové odhady počtu členů se velmi různí, a to v rozmezí od méně než 100 tisíc do 1 milionu, přičemž samotná církev a některé nezávislé zdroje uvádějí zhruba 3 miliony. Některé zdroje odhadují 5 až 7 milionů členů.[11][12][13][14][15]
Po smrti reverenda Muna vede církev jeho manželka Hak-ča Han.
Mun tvrdí, že se o Velikonocích roku 1936 (tehdy mu bylo 16 let) usilovně modlil na stráni jedné hory a zjevil se mu Ježíš. Ten mu řekl, že byl vyvolen, aby se stal jeho nástupcem a dokončil dílo, které Ježíš započal,[16] tedy vytvoření Božího království na zemi.[17] Podobným způsobem prý Mun později komunikoval s Abrahámem, Mojžíšem, Buddhou i Bohem.[17] Tato sdělení pak byla použita pro interpretaci Starého a Nového zákona v základním textu Církve sjednocení – Božím Principu.[17]
Počátky hnutí sahají až do roku 1940, kdy začal Son-mjong Mun svou misionářskou činnost v Severní Koreji v Pchjongjangu.[18][19] Vzhledem k tomu, že jeho nauka církve obsahovala prvky silného antikomunismu, byl uvězněn a na dva a půl roku odeslán do pracovního tábora, odkud byl vysvobozen až během korejské války. Odjel do Jižní Koreje, kde začal hlásat své učení označované zde jako Tong-Il. Církev byla založena až v roce 1954 a její význam výrazně vzrostl teprve s rozšířením na Západ, resp. do Spojených států amerických, kam se Munovo učení dostalo v roce 1959 prostřednictvím misionářky Young Oon Kim, a teprve v roce 1971 do USA přicestoval také Mun.
Církev sjednocení je náboženství uznávané vládami mnoha zemí jako bona fides.[ujasnit] V České republice vzhledem k Zákonu o církvích (3/2002 Sb.).[20][nenalezeno v uvedeném zdroji]
Počátky hnutí v Československu sahají do roku 1968, kdy do východní Evropy přišla první vlna misionářů. V říjnu 1968 byla Emilie Steberl (1932–1981)[21] pověřena Paulem Wernerem, tehdejším vedoucím církve v Rakousku, aby zahájila misi Sjednocení v Československu.[5] Členové byli pronásledováni a vězněni.[22] Steberlová studovala slovenštinu v Bratislavě a účastnila se také protestních akcí na paměť Jana Palacha. Po roce 1971 se církev začíná organizovat a v letech 1972 a 1973 proběhly republikové sjezdy.[21] Steberlová musela roku 1970 opustit Československo, opakovaně se však k podzemním skuponám vracela a podporovala je.[21] V roce 1974 proběhlo se členy Církve sjednocení několik soudních procesů, v nichž byla naprostá většina členů komunistickým režimem odsouzena k vězení.[2][23] Členka církve Marie Živná[21] 11. dubna 1974 zemřela ve svých 24 letech ve vězení a je církví považována za první mučednici, která položila život při misijní činnosti v komunistických zemích. Všichni členové církve byli komunistickým režimem pronásledováni.[24][25][26][27][28][29] Život církve a další rozvoj Hnutí v Československu nastal až po listopadu 1989.[2][30]
Koncem 90. let 20. století podalo hnutí žádost o registraci v Česku, ale ministerstvo kultury ČR to odmítlo.[17][31] Podle Davida Zbírala hnutí splňovalo podmínky příslušného zákona a tedy i v polistopadové éře se členové církve zřejmě stali obětí diskriminace ze strany státních institucí.[22] V České republice se v roce 2001 k Církvi sjednocení při sčítání lidu přihlásilo 43 obyvatel.[32] V roce 2011 to bylo 65 obyvatel.[33]
Církev sjednocení založila mnoho různorodých a na první pohled nezávislých organizací. V Česku jde především o Federaci rodin za mír ve světě, Federaci žen za mír ve světě, studentské hnutí CARP[34] a Akademie profesorů za mír ve světě.[17] Ústředí je v Praze a další střediska byla v roce 2009 v Brně, Olomouci a Plzni.[17]
Na podzim v roce 2009 byl na Masarykově univerzitě v Brně vypsán semestrální předmět „RLB13 Církev sjednocení“ s cílem popsat nauku a praxi hnutí Sjednocení, zařadit hnutí do kontextu nových náboženských hnutí a porovnat specifika hnutí Sjednocení, včetně diskuse s čelným představitelem hnutí v České republice.[35] Kurz byl vypsán i roku 2013.[36]
Učení Církve sjednocení je uvedeno v knize Boží Princip. V roce 1977 shrnul Frederick Sontag toto učení do 12 stručných bodů:[37]
Podle Davida Václavíka a Dušana Lužného lze rozdělit nauku Církve sjednocení do tři různých principů: princip stvoření, pád člověka a princip obnovy.
Hlavní text Církve sjednocení je kniha Boží Princip, jejímž autorem byl zakladatel hnutí Sjednocení a dlouholetý prezident a mesiáš, reverend Mun.[13] Jeho promluvy jsou také považovány za autoritativní výroky.[13] Bible je vysoce oceňována a uznávána, ale používá se v Církvi sjednocení v menší míře.[13]
V roce 2009 při ceremonii požehnání při příležitosti hromadných svateb (přes 7 tis. párů) v Církvi sjednocení dcera Pak Čong-huioho prohlásila: Připojuji se k mezi-náboženskému duchu. Líbí se mu způsob, jakým Církev sjednocení interpretuje Bibli, začleňuje Korán a buddhistické texty.[38][39]
Munovo učení a výroky zahrnující unikátní interpretaci Bible, Koránu, hinduistických Véd, buddhistických textů, a ostatních náboženských systémů, v nichž Son-mjong Mun spatřoval jednotu a komplexní systém, jsou shrnuty především v knize Boží Princip.
V roce 2006 byla vydána publikace pod korejským názvem Čon Song Gjong s podtitulem Výběr z projevů Pravých rodičů obsahující výběr stěžejních Munových projevů a myšlenek, jež představují jeho klíčové ideje a učení. Publikace je sestavena jakožto shrnutí a rozšíření již dříve vydaného Božího Principu a především jako celoživotní dílo a odkaz Son-mjong Muna.[40] Předmluva knihu popisuje jako svatý text Nebeského království.[41]
Učení systematizoval Sang Hun Lee do ucelené filozofie, která obsahuje ontologii, kritiku hlavních tradičních pohledů na hmotu, teorii původní lidské povahy, gnozeologii (epistemologii), axiologii (teorii hodnot), etiku a teorii historie.[42]
David Václavík a Dušan Lužný uvádějí, že eschatologie má v teologii Církve sjednocení významnou roli. Nauka Církve se vyhýbá násilnému apokalyptismu, ale naopak upřednostňuje zrání intuice, inteligence a duchovní síly. Její pojetí dějin je postaveno na neustálém boji dvou protichůdných sil, tedy jako boj mezi Bohem a Satanem. Jak tvrdí nauka Církve sjednocení Bůh opakovaně odděluje stranu Ábela od strany Kaina. Kain je vázán k Satanovi a naopak Ábel je vázán k Bohu. Tuto duality potom rozvíjí kniha Boží Princip, když představuje tezi, podle které je také současný svět rozdělený na komunistický svět typu Kaina a demokratický svět typu Ábela. Také další světové názory jsou obdobně rozděleny na stranu Kaina a Ábela. Světový názor Kainova typu spočívá ve zdůrazňování vnějších tužeb a svoje kořeny má už v helénismu, vzešel z renesance a rozvinul se přes osvícenství v ateismus a materialismus a vyvrcholil v marxistické ideologii, která se stala základem komunistického světa. Naproti tomu druhý, ábelovský světový názor hledá vnitřní hodnoty a orientuje člověka k hlubšímu hledání Boha. Svoje kořeny má v hebraismu. Rozvinul se v reformaci a vyústil ve zformování dnešního demokratického světa. Na základě této perspektivy nauka Církve sjednocení interpretuje existenci tří světových válek, ideologickou válku mezi komunismem a demokratickými zeměmi, nebo případ dnešního rozděleného Korejského poloostrova.
Podle nauky církve musí vyvolený národ dát základy pro definitivní oddělení od Satana tak, jak tomu bylo v případě Prvního a Druhého Izraele. V Prvním Izraeli připravili Izraelité toto oddělení svým utrpením, které prožívali více než 400 let v Egyptě. To také platí o utrpení křesťanů v Římské říše, vnímané jako ztělesnění Satanova světa. Stejně tak jako třetí Izrael musel rovněž korejský národ trpět čtyřicet let pod koloniální nadvládou Japonska.[2]
V úvodu Knihy tradic Chung Hwan Kwank uvádí, že zakladatel hnutí reverend Mun v mnoha projevech upozornil, že je důležité, aby každý člen zdědil tradici od Pravých rodičů. Mun také zdůraznil, že významnou podmínkou pro naplnění tradice je jednat podle svého srdce a nikoliv jenom formálně (ve smyslu rituálu)[43] Dále autor v knize popisuje jednotlivé tradice Církve sjednocení:
Podle Davida Václavíka je s Církví sjednocení spojeno mnoho různých aktivit, jak neziskových, tak podnikatelských. Církev nebo její řídící členové vlastní, řídí, nebo podporují projekty a organizace zapojené do dění v politice, kultuře, médiích, vzdělání, obchodu aj.[17] Vlastnictví podílů v obchodních společnostech vytváří Církvi sjednocení zisk.[47][48] Hnutí provozuje celosvětovou evangelizační činnost, zejména v USA (Ústředí ve Washingtonu, hlavní školicí centrum ve městě Tarrytown v New Yorku, USA) a Jižní Koreji; podle odhadů má zhruba 3 000 000 členů.[49] Podle webu unification.org se církev věnuje i podnikatelským a mimonáboženským činnostem, které inicioval reverend Mun – jako jsou vědecké konference, kulturní výměna, zakládání škol a různé další společenské iniciativy.[50] Thomas Robbins uvádí, že mezi podnikatelské činnosti církve patří vlastnictví galerie umění, farmaceutická firma, firma na čistění koberců, tiskařská společnost, obchod s ženšenem, rybářský průmysl, korejské muniční továrny, The Washington Times a další noviny. Dále uvádí, že do dalších oblastí zájmu Církve sjednocení spadají též hotely, banky a noční kluby v Uruguayi.[51]
Církev sjednocení je jen jednou ze založených organizací Hnutí sjednocení. Son-mjong Mun a členové Církve sjednocení založili množství dalších organizací, například:
Církev byla pronásledována již od okamžiku svého vzniku.[zdroj?!] Příkladem takového pronásledování v současnosti jsou únosy členů církve s cílem tzv. deprogramování mysli a násilné náboženské dekonverze. Výroční zpráva Americké komise pro mezinárodní náboženskou svobodu uvádí, že v Japonsku docházelo k únosům věřících Církve sjednocení (podobně jako v minulosti jehovistů) jejich rodinnými příslušníky, členové církve pak byli drženi v izolaci a příbuznými i „profesionálními de-programátory“ nuceni ke změně přesvědčení. Japonské soudy dříve rozhodovaly zamítavě s odkazem, že jde o rodinné záležitosti, které neporušují ústavu a odmítaly uznat něčí trestní odpovědnost na základě nedostatku důkazů. V případě člena církve Tora Gota, který byl týrán po dobu 12 let došlo nakonec civilními soudy k odsouzení jak členů rodiny, tak i jeho deprogramátorů–věznitelů k vysokým pokutám ve výši 130 000€, 30 000€ a 75 000€.[52][53] Přestože se počet podobných případů snižuje na jednotlivé případy ročně, organizace pro lidská práva situaci členů Církve sjednocení v Japonsku monitorují.[54]
V roce 1965 byla založena církev v Rakousku pod statusem náboženského společenství. V roce 1974 pak byl tento status bezpečnostními složkami státu (Sicherheitsdirektion Wien) odebrán z „formálních důvodů“ a „převodem shora“. Statut konfesní komunity byl církvi navrácen až 15. června 2015. V mezilehlých dekádách měla církev zakázánu jakoukoliv formu organizace a fakticky přešla do podzemí a trpěla stigmatem označení za kult a „nepřítele společnosti“. V 70 letech 20. století měl tehdejší ministr vnitra Otto Roesch represe vůči církvi součástí jeho osobní agendy. Poté, co k církvi přistoupila dcera úředníka z Gratzu (Štýrského hradce), staly se represe vůči církvi součástí obecných směrnic. Podle zástupců církve je registrace jako konfesionální komunity jen předběžným krokem na cestě k plnému uznání státu.[55]
V Československu byla církev pronásledována Státní bezpečností pro svůj antikomunistický ráz od roku 1968 na základě absence Státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti.[2] Po listopadu 1989 nastalo pro církev období svobody. Církev byla kritizována antikultovní organizací Exodos (Ekumenická společnost pro studium sekt a nových náboženských hnutí). Nástupce této organizace, Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů,[56] zaujímá vůči církvi spíše neutrální postoj. Případná kritika v tomto prostředí nemůže ohrozit svobodu této církve ve veřejném působení.
Někteří kritici označují církev za nebezpečný kult.[57][58][59] Mezi nejvýznačnější kritiky církve patří bývalá Munova snacha, která z hnutí vystoupila a nechala se s Munovým synem rozvést.[22]
Problémy při transkripci z korejštiny mohly mít vliv na vznik kontroverzních pojmenování, které členové Církve sjednocení považují za problematické, nevhodné až urážlivé. Takovými označeními jsou Munisté/Moonisté, i Moonova sekta/Munova sekta[49][60][61][62] Slovo sekta – sect, a také slovo kult – cult, mají v angličtině i v češtině funkci odborných religionistických a sociologických termínů, ale zároveň mohou být chápány jako nadávky či zesměšňování, ať už úmyslné nebo nechtěné.[63] V závislosti na mluvčím a kontextu mají negativní, pejorativní nebo ideologickou konotaci, jak argumentují například P. Repstad,[64] Z. Vojtíšek,[65] D. Zbíral[66] a B. van Driel a J.Richardson[67].
Označení Moonova sekta je přesto široce používané napříč společností odbornou i laickou. Používá ho laická veřejnost zastoupená médii[17] (například Ivo Budil ve veřejnoprávním Českém rozhlasu[68]) a to nejen v Česku, ale třeba i na Slovensku,[69] ve Francii[70] a v USA[71]. Stejně tak je používána i odbornou veřejností v zahraničí[51][72][73][74][75] i v Česku (např. Pavel Mühlpachr,[76] nebo oficiální překlady odborné religionistické literatury[16]). Příkladem laické veřejnosti, v religionistických tématech, je psycholožka a psychoterapeutka Tatiana Rusnáková, která identifikuje Církev sjednocení jako Moonovu sektu ve své publikaci.[77]
V souvislosti s Církví sjednocení se objevily zprávy o možném užití psychické manipulace nebo vymývání mozků členů (ačkoliv účinnost vymývání mozků není dokázaná). Například Zbíral uvádí, že komunitám bylo především vyčítáno, že lidem vymývají mozky, nedopřávají členům dostatek spánku a indoktrinují je. Podle něj není zřejmé, zda byly výčitky především ze strany antikultovních autorů oprávněné či nikoliv, ale od původních komunit bylo až na výjimky upuštěno a většina členů žije ve vlastních domech.[22] Ovšem, jak připouští i Yamamoto, někteří odborníci (konkrétně Bromley a Shupe) došli k závěru, že psychologické zneužívání nebylo v Církvi široce rozšířené a týkalo se jen některých komunit, zvláště komunity v Oaklandu v Kalifornii.[78] Podle něj k těmto případům docházelo především v 70. a v 80. letech 20. století.[79] Bývalý lídr oaklandské komunity a později prezident Církve sjednocení v USA Mose Durst později uznal, že docházelo k jistým chybám, aniž by se ale přímo vyjadřoval k otázce psychické manipulace nebo vymývání mozků: "Stala se řada chyb, ale žádná z nich nebyla zlomyslná, vypočítavá, nezákonná nebo záměrná".[80] Vůči teorii vymývání mozků existuje řada odborných výhrad. V rámci religionistických diskuzí se hovoří o tom, že jde o pojem, který nevhodně nahrazuje mnohem případnější pojem náboženské konverze anebo socializace. Například autoři jako J.G. Melton, D. Lužný, J. Richardson a M. Introvigne vidí otázku vymývání mozků ve vztahu k ideologii antikultovního hnutí.[81][82][83] Jako problematickou vidí tuto teorii také Z. Vojtíšek.[84]
Obvinění z takzvaného vymývání mozků (anglicky brainwashing), kontroly mysli (anglicky mind-control) a nátlakového přesvědčování (anglicky coercive persuasion) vznesená v 80 letech 20. století proti Církvi sjednocení a jejím členům byly založené na teoriích, které v převážné většině nemají podporu sociologů.[85] Socioložka náboženství Eileen Barkerová, zakladatelka sdružení INFORM (Information Network Focus on Religious Movements) namítla, že Církev sjednocení a další náboženská hnutí té doby „prokazatelně neměla přístup k takovým neodolatelným a nevratným technikám, které údajně měla“.[86][87] V roce 1987 odborníci spolu s American Psychological Association odmítli hypotézy těch, kteří obvinili Církev sjednocení z vymývání mozků a nátlakového přesvědčování s tím, že jejich „závěry nemohou být považovány za vědecké v žádném myslitelném významu“.[88] Od roku 1990 soudy Spojených států amerických důsledně odmítají svědectví o kontrole mysli (brainwashingu) s odůvodněním, že tyto teorie nejsou součástí přijímané vědy podle tzv. Frye standardu roku 1923.[89]
Člen antikultovních hnutí Spiritual Counterfeits Project a Christian countercult movement[90] a dle Roberta Bowmana autor knih s antikultovní a apologetickou tematikou[91] J. Isamu Yamamoto prezentoval pohled, že obracení k Munovu učení, tedy konverze, má probíhat v následujících krocích:[16]
David Václavík uvádí, že podle učení Církve existuje mnoho systematických doktrín a náznaků, které mají věřící přesvědčit, že reverend Mun je Třetím Adamem a tedy Mesiášem. Podle 'Božího principu' totiž Pán druhého Adventu přijde z Východu (tedy z Koreje) a jeho narození přibližně odpovídá Munovu narození. V roce 1992 reverend Son-mjong Moon prohlásili sebe a svou manželku Hak-ča Han Moon za mesiáše. Již dlouho před oficiálním potvrzením je členové Církve sjednocení oba za mesiáše považovali.[13][14][17] Původně měl ve vedení církve pokračovat zakladatelův syn Hyung Jin Moon.[94]
Církev sjednocení byla vedena reverendem Munem až do jeho smrti 3. září 2012, přičemž bylo uvedeno, že jeho manželka Hak-ča Han Mun a jejich synové Hjong-džin Mun and Kuk-džin Mun se ujmou vedení církve.[95][96] Vedením Federace rodin za světový mír a sjednocení (Církev sjednocení) byla nakonec pověřena zakladatelova manželka Hak-ča Han Mun, která pokračuje v odkazu svého manžela.[97]
Konají se obřady tzv. požehnání do manželství (Blessing ceremony).[98] Kritici, kteří církev viní ze sektářských praktik tvrdí, že hromadné svatby jsou důkazem, jak Mun svým stoupencům vymývá mozek, zatímco přívrženci církve si běžně nechávají partnera vybrat, protože jsou přesvědčení, že Mun má schopnost božských vnuknutí.[49] Mun si dává záležet na tom, aby tak vzniklá manželství byla rasové smíšená. Je to to, o čem sjednocení má být.[99] Mezirasové, mezinárodní a mezikulturní manželství je podle stoupenců církve nejlepší cestou ke světovému míru.[100] Mezirasová manželství mají být nástrojem boje církve proti rasismu a národním identitám, které jsou překážkou jí prosazovaného světového sjednocení.[101]
V Koreji byly hromadné svatby pořádané reverendem Munem zvláště kritizovány, protože tzv. „matchmaking“ a výběr partnera by měl být dle korejských tradic buď věcí každého člověka, nebo odpovědností rodičů, nikoliv cizí církve, nebo reverenda Muna.[zdroj?] V České republice působí jak hromadné svatby, tak i doporučování partnera velmi nezvykle a jsou předmětem kritiky.[zdroj?] Ve staré Koreji bývali mladí lidé dáváni dohromady dohazovačem (anglicky „matchmaker“ – bez negativní konotace), kterým byla většinou stará žena v jejich vesnici. Mnoho dnes starých Korejců si pamatuje, že v den svatby potkali svého partnera podruhé, nebo také poprvé v životě.[102]
Robert Epstein, na tiskové konferenci k události Why Arranged Marriages Work konané 12. března 2012 v New Yorku uvedl, že jeho výzkum prováděný od roku 2003 naznačuje, že domluvená manželství v Církvi sjednocení fungují stejně jako dohodnuté sňatky v jiných kulturách a jistě mnohem lépe než je průměr ve Spojených státech.[103][104][105]
Mun opakovaně zdůrazňoval preferenci pro manželství mezi muži a ženami a sex muže a ženy za jediný platný model.[106] Mun se ostře vyslovil proti homosexuálním aktivitám. V projevu ke členům církve přirovnal homosexuály ke „špinavým hnůj pojídajícím psům“ a spojoval homosexualitu s problémem volného sexu.[107]
V praxi Církve sjednocení se podle Robinse projevuje odpor k homosexualitě následujícími postoji:
Některé pochybnosti ukazují na nenáboženský původ aktivit církve. Frederick Sontag prohlásil: „Jedna věc je jistá: církev (sjednocení) má opravdovou duchovní podstatu.“[108][zdroj?] Německý nejvyšší soud dospěl k podobnému závěru v řešení Schengenského zákazu.[109] Oproti tomu Robbins uvádí, že kvůli podnikatelským aktivitám církve má komplex Moonových organizací spíše korporátně-ekonomický, než náboženský charakter.[51]
B.A. Robinson v eseji o náboženské toleranci, kterou vydala Ontario Consultants, napsal: "Přece jen existuje potenciální negativní stránka na členství v Církvi sjednocení. Jejich kmenoví členové jsou rozhodnuti se podřídit silné disciplíně, což může vést k hluboké oddanosti církvi. Musí zůstat v celibátu před sňatkem, zdržet se alkoholu a kouření a pracovat dlouhé hodiny. Skupina se může stát celým jejich životem, zdrojem jejich náboženských, kulturních, společenských a dalších podpůrných sítí. Pokud přijdou o iluze kvůli nějakému aspektu církve, tato menšina neobvykle oddaných členů zjistí, že je velmi těžké opustit organizaci a vzdát se těchto podpůrných sítí. Když odejdou, zlobí se často na sebe a na církev a věří, že pravděpodobně promarnili roky svého života v rámci skupiny. Tento problém je společný pro všechny horlivé denominace, které vyžadují větší závazek vůči skupině, mezi jinými např. Svědkové Jehovovi, Mormoni, kněží a jeptišky v Římskokatolické církvi."[110]
Kritici[kdo?] poukazují na nesrovnalosti v používání peněz. Zdůrazňují roli církve v Munově osobním obohacení.[111] Christopher Stewart popisuje tvrdí, že Munova rodinná situace je „luxusní a privilegovaná“[112] a Nansuk Hongová ji popisuje jako „marnotratnou“.[113][zdroj?]
Nansuk Hongová, bývalá Munova snacha a manželka Hjo-džin Muna (nejstaršího syna Muna a Hak-ča Han), která žila s Munovou rodinou 14 let, popisuje Církev sjednocení jako „hotovostní operaci“.[zdroj?] Zároveň zdůraznila, že probíhaly pochybné pohyby peněz, například: „Japonci neměli problém přinášet peníze do Spojených států; řekli celníkům, že jsou v Americe kvůli hazardním hrám v Atlantic City. Navíc mnoho obchodů církve bylo používáno pouze pro převod peněz, včetně několika japonských restaurací v New York City. Viděla jsem zásilky peněz z vedení církve, které šly přímo do trezoru ve skříni paní Munové.“[113][zdroj?]
Podle odpůrců církve v 90. letech 20. století, tisíce japonských seniorů tvrdily, že byly Munovými následovníky údajně podvodem připraveny o své celoživotní úspory.[114] Dle odpůrců církve byla církev v Japonsku roku 1997 předmětem vyšetřování podvodu. Následně byly na církvi údajně vysouzeny stovky milionů jenů, včetně 37,6 milionu jenů, jež musela církev zaplatit dvěma ženám, které byly předtím přinuceny darovat majetek církvi.[115][zdroj?!]
Manželé Munovi byli od roku 1996 na seznamu Schengenského informačního systému. Následkem toho jim byl zamezen vstup do některých západoevropských zemí. Důvodem zákazu bylo dle sdělení soudu: „Celosvětové šíření totalitární teokracie pod korejským vlivem, která se staví proti německé demokracii, podkopávání rodiny tím, že mladí dospělí lidé opouštějí své rodiče a obětují se Církvi sjednocení a vytváření špatného vlivu na mládež pomocí manipulace mysli a vymývání mozků (brainwashingu)“.
Představitelé církve označili obvinění za nepodložená a tento krok za porušení náboženské svobody, jelikož německá vláda prý takto zneužila Schengenský seznam k zastavení šíření církve.[116] Po 11 letech, 11. listopadu 2006 německý nejvyšší soud zákaz zrušil a prohlásil: „Musí být náležitě zváženo, že v souladu se Schengenskou smlouvou zápis do seznamu současně znamená existenci nebezpečí pro veřejnou bezpečnost. Není zřejmé, že návštěva manželů Munových by mohla způsobit takové nebezpečí, které by ospravedlňovalo další setrvání manželů Munových na seznamu.“[109]
Církev založila v Severní Koreji automobilku jménem Pyeonghwa Motors. Zakladatel církve Mun v závěti odkázal celou automobilku severokorejskému režimu.[59]
American Jewish Committee (AJC, volně přeloženo jako Americký židovský výbor) vydal v roce 1976 zprávu rabína A. Jamese Rubina o antisemitismu, kde se tvrdí, že Boží princip obsahuje „pejorativní jazyk, stereotypní zobrazení a obvinění z kolektivního hříchu a viny“.[117] Ve společné tiskové konferenci AJC a představitelů katolické a protestantské církve účastníci diskuze uvedli, že text „obsahuje více než 125 anti-Židovských odkazů“. Účastníci konstatovali, že Munovo dílo a názory v něm obsažené považují za „antisemitské a protikřesťanské postoje“ a vyzvali ho ke „komplexnímu a systematickému odstranění“ takových odkazů v Božím principu jako důkazu jeho dobré vůle.[118]
V roce 1977 vydala Církev sjednocení vyvrácení této zprávy ve kterém tvrdí, že nebyla ani ucelená ani smířlivá, ale spíše měla „nenávistný tón“ a byla naplněná „povrchními obviněními“. Církev popřela, že Boží princip učí antisemitismus a poukázala na 17 konkrétních obvinění ze zprávy AJC, které měly být pokroucením učení církve a zastřením reálného obsahu, nebo že tyto části byly přesným shrnutím židovského Písma nebo částí Nového zákona.[119]
Frederic Sontag ve své knize po 11 měsících studia Církve sjednocení uvedl, že antisemitismus není církví uznáván a že církev naopak zaznamenala nezvykle vysoké procento konvertitů z židovství, kteří církev jako antisemitistkou nevidí.[120]
V roce 1984 Mose Durst, prezident Církve sjednocení v USA a sám konvertita z judaismu,[121] řekl, že židovská komunita byla „nenávistná“ v důsledku růstu Církve sjednocení a přisoudil vinu oběma: Židovské komunitě kvůli „nejistotě“ a Církvi sjednocení kvůli „mladické horlivosti a neznalosti“. Rudin, v té době ředitel národních mezinábožensých záležitostí AJC, řekl, že Durstovy poznámky byly nepřesné a nespravedlivé, protože „slovo ‚nenávistný‘ je příkré“.[122]
Munovo prohlášení o tom, že oběti holokaustu platí za ukřižování Ježíše, jsou hlášena z celé řady zdrojů, včetně oficiálního záznamu Parlamentu Spojeného království.[123] Sociolog zaměřující se na nová náboženská hnutí Davida G. Bromley v roce 1994 naznačil, že tato prohlášení jsou důvodem pro to, aby byla Církev sjednocení „považována za antisemitskou“.[124][125]
Roku 1989 vůdci Církve sjednocení Peter Ross a Andrew Wilson vydali Pokyny pro členy Církve sjednocení ve vztahu k židovskému národu, kde uvádí, že v „minulosti došlo k vážným nedorozuměním mezi Judaismem a Církví sjednocení. Za účelem objasnění těchto obtíží a pro vedení členů Církve sjednocení v jejich vztazích s Židy, Církev sjednocení navrhuje následující pokyny.“ Následuje devět směrnic a závěr:[126]
Encyclopedia Judaica v roce 2008 označila prohlášení a pokyny vyplývající ze vzájemných kontaktů Judaismu a Církve sjednocení za „vynikající“.[128]
Zbíral uvádí, že církev byla též obviněna v souvislosti se silným antikomunismem z podpory pravicového extremismu (např. Národní fronty Jean-Marie Le Pena) a diskriminace žen. Výslovně však uvádí, že není zřejmé, zda byla kritika opodstatněná.[22][chybí lepší zdroj] Výbor Evropského parlamentu pro mládež, kulturu, vzdělání, informace a sport Církev sjednocení v roce 1984 obvinil z toho, že „rozbíjí rodiny“. Nicméně k tomu uvádí, že i pokud tomu tak bylo, tak od komunit bylo až na výjimky upuštěno a nyní žije většina členů ve vlastních domech.[22][chybí lepší zdroj]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.