![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/2d/Currywurst-1.jpg/640px-Currywurst-1.jpg&w=640&q=50)
Currywurst
From Wikipedia, the free encyclopedia
Currywurst je specialita rychlého občerstvení, typická pro Německo a zejména pro Berlín. Tvoří ji klobása opečená na grilu, politá kečupem a posypaná kari kořením. Přílohou je pečivo nebo hranolky. Klobása se konzumuje buď vcelku, nebo se nakrájí na kousky, které se smíchají s omáčkou a podávají se ve vaničce z voskovaného papíru s plastovou nebo dřevěnou vidličkou (Pommesgabel).
Currywurst | |
---|---|
![]() | |
Základní informace | |
Místo původu | Německo |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/61/Currywurst_%26_Pommes_frites.jpg/640px-Currywurst_%26_Pommes_frites.jpg)
První currywurst údajně připravila Herta Heuwerová (1913–1999) dne 4. září 1949 ve svém stánku s občerstvením v západoberlínské čtvrti Charlottenburg.[1] V roce 2003 byla na tomto místě odhalena pamětní deska. Currywurst se úspěšně rozšířil po celém Německu jako rychlé a levné jídlo, které je k dostání v pouličních stáncích, lidových bistrech či na fotbalových stadionech. Návštěvníci Berlína vyhledávají hlavně vyhlášený podnik Konnopke's Imbiß na Eberswalder Strasse.[2] Tento podnik proslavila ve své písni skupina Silly z bývalé NDR na svém albu Mont Klamott (1983) s písní Heiße Würstchen. Odhaduje se, že Němci snědí ročně osm set milionů kusů této uzeniny.[3] Například firma Volkswagen provozuje vlastní řeznictví, které připraví jako svačinu pro její zaměstnance 4,8 milionu currywurstů ročně.[4]
Currywurst označuje za své oblíbené jídlo bývalý kancléř Gerhard Schröder.[5] V roce 2009 bylo v Berlíně otevřeno muzeum currywurstů. Currywurst opěvuje ve stejnojmenné písni zpěvák Herbert Grönemeyer a spisovatel Uwe Timm ve svém románu Die Entdeckung der Currywurst (1993) uvádí provokativní teorii, že toto jídlo ve skutečnosti nepochází z Berlína, ale z Hamburku. Knihu v roce 2008 zfilmovala Ulla Wagnerová.[6] V roce 2011 vydala německá pošta známku s vyobrazením této pochoutky.[7]