Coriolisova síla
setrvačná (zdánlivá) síla působící na tělesa pohybující se v rotující neinerciální vztažné soustavě / From Wikipedia, the free encyclopedia
Coriolisova síla je setrvačná síla působící na tělesa, která se pohybují v rotující neinerciální vztažné soustavě tak, že se mění jejich vzdálenost od osy otáčení. Coriolisova síla má směr kolmý ke spojnici těleso – osa otáčení a způsobuje stáčení trajektorie tělesa proti směru otáčení soustavy (v případě pohybu tělesa od středu otáčení. Pokud se těleso pohybuje směrem ke středu otáčení, působí síla ve směru otáčení. Například na těleso padající volným pádem nad rovníkem působí Coriolisova síla směrem k východu, tedy po směru otáčení). Patří mezi zdánlivé síly (nekoná práci). Je pojmenována po Gaspardu Gustavu de Coriolisovi, který se silami v rotujících soustavách zabýval v 19. století. Ovšem tento koncept již roku 1651 popsal i Giovanni Battista Riccioli.[1]
Působení Coriolisovy síly se označuje jako Coriolisův efekt. Jedná se o viditelné odchylování přímočaře se pohybujících objektů od přímého směru, pokud je pozorujeme z neinerciální vztažné soustavy. Na Zeměkouli se jakákoliv hmota díky rotaci Země, pohybující se ve směru poledníků, odklání na severní polokouli doprava, na jižní polokouli pak doleva. Významné a jasně viditelné jsou projevy Coriolisovy síly v meteorologii. Na severní polokouli se otáčejí tlakové níže vždy doleva a tlakové výše doprava, na jižní přesně opačně. Coriolisova síla má vliv i na mořské proudy.