manuskript z 13. století From Wikipedia, the free encyclopedia
Codex gigas je největší rukopisná kniha (kodex) světa. Byla pravděpodobně napsána počátkem 13. století v podlažickém klášteře v Podlažicích u Chrudimi. Bývá označována latinsko-řecky Codex gigas (v překladu „Obrovská kniha“), počeštěně Kodex gigas, nebo podle výjimečného vyobrazení ďábla také jako Ďáblova bible, švédsky Djävulsbibeln[1]. Dále je, či dříve byla, také označována jako Codex giganteus, Liber pergrandis či Gigas librorum.[1] Záměrem autora bylo shrnout veškeré vědění do jediného díla, vytvořit jakousi „knihovnu v jediné knize“.
Codex gigas | |
---|---|
Původní název | Codex Gigas |
Jazyk | latina |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Codex gigas je svázán v dřevěných deskách potažených světlou kůží, opatřených kovovým zdobením. Rozměr desek je 920×505×220 mm. Původně obsahoval 320 pergamenových listů (tj. 640 stran) o velikosti 890×490 mm. Osm listů bylo vyříznuto, není známo kdy, kým a proč. Odstraněné listy pravděpodobně obsahovaly řeholní pravidla benediktinského řádu. Hmotnost celého kodexu je 75 kg[2] a odhaduje se, že na výrobu potřebného pergamenu bylo spotřebováno 160 kůží oslů či mezků.[1]
Kodex patrně vznikl v klášteře Podlažice u Chrudimi. Záznamy v kodexu končí rokem 1229. V roce 1245 byl kodex zastaven cisterciáckému klášteru v Sedlci. Pavel Bavor z Nečtin (1290 až 1332) jej roku 1295 odkoupil pro břevnovský klášter. V letech 1477–1593 se kodex nacházel v klášteře v Broumově. V březnu 1594 byl převezen do Prahy, kde se stal součástí sbírky císaře Rudolfa II.[1]
Na konci třicetileté války, v roce 1648, se švédské armádě podařil nečekaný přepad Prahy (dobyli však pouze levobřežní část), při němž ukořistili a odcizili poklady veliké hodnoty – mimo jiné i obsah Rudolfovy kunstkomory, jež byla odvezena do Stockholmu. Rukopis je od té doby uložen v Královské knihovně ve Stockholmu a přes opakované snahy se nepodařilo získat jej od Švédska zpět. Od září 2007 do března 2008 byl zapůjčen na výstavu v pražském Klementinu.
Nedaleko místa svého vzniku, v expozici Městského muzea v Chrasti je připomenut alespoň maketou.[3]
Celý rukopis je napsán latinsky. Jeho obsahem je větší množství různých textů, které lze rozdělit do desíti skupin:[4]
Kodex obsahuje iluminace červené, modré, žluté, zelené a zlaté barvy, iniciály jsou velmi bohaté, často přes celou výši stránky. Značně poutavé jsou spirálovitě zdobené vzory, z nichž vyrůstají různé květinové výhonky. Stylově se jedná o klasickou ukázku románského knižního malířství. Na celém díle fascinuje jeho jednota, ráz písma je beze změny téměř v celém rozsahu, bez vlivu stárnutí písaře, nemocí, počasí či nálad. Možnost, že rukopis vznikl v rámci písařské dílny, je minimalizována absencí odlišných rukopisů. Odlišné rukopisy jsou znatelné pouze na stranách 216–224 (přepis jedné z dvaceti etymologií od Isidora ze Sevilly) a stranách 305–311 (kalendář s nekrologem). Veškeré údaje o vzniku díla a autora v knize chybí.[1]
Na listu označovaném číslem 289 (podle serveru Manuscriptorium.com) či 290 (podle stránek Švédské národní knihovny) je na jinak prázdné stránce naprosto unikátní vyobrazení ďábla, o velikosti skoro 50 cm. Několik předchozích listů je napsáno inverzně na tmavém podkladu a má charakter velmi ponurý (kromě vyobrazení nebeského města), hodně odlišný od celého zbytku kodexu.
Podle legendy v klášteře žil mnich, který zhřešil. V roce 1212 se vydal spolu s královskou výpravou Přemysla Otakara I. do Basileje, aby od Fridricha II. přijal Zlatou bulu sicilskou. Tam se seznámil s jedním tajemným mágem, Michaelem Scottem. Ten ho údajně zasvětil do temné magie a uctívání Satana. Po jeho návratu do Podlažic se ale o jeho satanistických rituálech dozvěděl opat, a aby se provinilý mnich vyhnul přísnému trestu zazdění zaživa, slíbil, že napíše za jedinou noc největší knihu, obsahující všechny vědomosti světa. Dostal veškerý potřebný materiál a pustil se do díla. O půlnoci mu bylo jasné, že úkol nemůže zvládnout, a zaprodal svoji duši ďáblu. Ten za něj celé veledílo sepsal, biblické pasáže ovšem s velkým sebezapřením, odporem a nechutí. Je zajímavé, že kniha obsahuje také řadu zaklínadel, např. pro vyléčení, vypátrání zloděje apod., ale ne pro vymítání ďábla, ačkoli Benediktinský řád exorcismus prováděl. Mnich pouze z vděčnosti přidal ďáblův obrázek, který je na straně 290 a vyobrazuje ho zde opravdu netradičně.
I přes tuto legendu o svém sepsání se Codex gigas dlouho užíval, četl a studoval různými učenci a nebyl nikdy předmětem šetření inkvizice.[1]
Legenda i kodex hrají podstatnou roli ve filmu Ďáblova lest.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.