Chetitské náboženství
From Wikipedia, the free encyclopedia
Chetitské náboženství byl soubor věrských představ a praktik starověkých Chetitů, přibližně mezi lety 18. století př. n. l. a 10. století př. n. l. Zahrnovalo také chetitskou mytologii, soubor představ o vzniku a přirozenosti světa, bohů a dalších bytostí. Vycházelo z praindoevropského náboženství, ale ve velké míře se v něm projevily vlivy náboženství Chattijců a Churritů, v menší míře pak náboženství Mezopotámie a Kanaánu. Náboženství Chetitů byly blízká náboženství příbuzných anatolských národů Luvijců, Lýdů, Palajců a dalších.
Chetité uctívali božstva skrze obrazy, které byly uloženy v chrámech a v průběhu některých svátků vynášeny ven. Chrámy měli také ekonomickou funkci, sloužili jako sklady zboží a vlastnily pozemky se zemědělci a řemeslníky. Posvátný rozměr měla také královská instituce a králové se vraceli domů aby vykonali oběti i během války. Po smrti byla králům prokazována božská úcta. Významnou praktikou bylo věštění, například výklad snů králů, věštění z vnitřností obětovaného zvířete nebo letu ptáků.[1]