francouzská letadlová loď From Wikipedia, the free encyclopedia
Charles de Gaulle (R91) je francouzská letadlová loď s jaderným pohonem. Je jedinou lodí své třídy. Ve francouzském loďstvu slouží od roku 2001 a je jeho vlajkovou lodí. Byla pojmenována na počest francouzského prezidenta Charlese de Gaulla. Po vyřazení letadlové lodi Foch v roce 2000 zůstává prozatím jedinou francouzskou letadlovou lodí. Je první francouzskou hladinovou lodí s jaderným pohonem a jedinou letadlovou lodí s jaderným pohonem postavenou mimo území USA.
Charles de Gaulle (R91) | |
Základní údaje | |
---|---|
Typ | letadlová loď |
Číslo trupu | R91 |
Uživatelé | Francouzské námořnictvo |
Objednána | 3. února 1986 |
Zahájení stavby | 14. dubna 1989 |
Spuštěna na vodu | 7. května 1994 |
Uvedena do služby | 18. května 2001 |
Osud | aktivní (2022) |
Cena | 3 000 000 000 € |
Takticko-technická data | |
Výtlak | 38 000 t[1] |
Délka | 261,5 m |
Šířka | 31,5 m (vodoryska) 64,4 m (celkem) |
Ponor | 9,43 m |
Pohon | 2 jaderné reaktory (2×150 MW) 2 parní turbíny (2×60 MW) 4 turbogenerátory (2×4 MW) |
Rychlost | 27 uzlů (50 km/h) |
Posádka | 1 950 důstojníků, námořníků a členů leteckého personálu |
Výzbroj | 4× Sylver (8hl.)
2× Sadral (6hl.)
|
Elektronika | Thomson-CSF DRBJ 11 B Thomson DRBV 26D Jupiter Thomson-CSF DRBV 15D Sea Tiger Mk 2 2 Racal 1229 Thomson-CSF Arabel výstražný protitorpédový systém SLAT |
Letadla | 30-40: Dassault Rafale Grumman E-2 Hawkeye NHIndustries NH90 Eurocopter AS565 Panther Eurocopter AS365 Dauphin |
Ve službě měla Charles de Gaulle doplnit ještě druhá francouzská letadlová loď, tentokrát s konvenčním pohonem, označovaná jako Porte-Avions 2 či PA2. Původně byla vyvíjena společně s Velkou Británií, prezident Nicolas Sarkozy však v roce 2008 spolupráci ukončil.[2] Později byl projekt zrušen.
Loď byla postavena francouzskou loděnicí DCN v Brestu. Stavba lodi byla zahájena v roce 1989. V květnu 1994 byl trup spuštěn na vodu a v roce 2000 letadlová loď zahájila zkoušky. Do operační služby byla zařazena v dubnu 2001.[1]
Charles De Gaulle je vybaven úhlovou letovou palubou. Na pravoboku je mohutný velitelský ostrov. Na přídi se nachází americký katapult typu C13.
K obraně proti nepřátelským letounům a protilodní střelám slouží systém SAAM vyvinutý konsorciem Eurosam. Systém využívá protiletadlových řízených střel Aster 15 s dosahem 30 km. Ty jsou odpalovány ze čtyř osminásobných vertikálních vypouštěcích sil Sylver A43. Na palubě jsou rovněž dvě šestinásobná odpalovací zařízení Sadral, využívající řízených střel Mistral s dosahem 4 km. Hlavňovou výzbroj tvoří osm 20mm kanónů Giat 20F2.
Letadlová loď Charles De Gaulle může nést až 40 palubních letounů a vrtulníků. Útočné stroje typu Dassault Super Étendard jsou v současnosti vyřazovány. Hlavní údernou silou lodi tak jsou moderní stíhací a útočné letouny Dassault Rafale M.[3] Letouny včasné výstrahy jsou amerického typu Grumman E-2 Hawkeye. Letecký park doplňují vrtulníky typu Eurocopter AS565 Panther či NHIndustries NH90.
Pohonný systém tvoří dva tlakovodní reaktory K15, dvě parní turbíny a čtyři turbogenerátory. Nejvyšší rychlost je 27 uzlů.
V prosinci 2001 se Charles De Gaulle přesunul do oblasti Perského zálivu, kde se zapojil do operace Trvalá svoboda. Zpět do Toulonu se vrátil v červenci 2002. Při tomto nasazení byly operačně použity palubní letouny Super Étendard a Hawkeye.[1]
Od září 2007 do prosince 2008 loď prošla generální opravou, včetně výměny jaderného paliva a instalace nového velícího a kontrolního systému SYTEX. Lodě také získala schopnost provozovat letouny verze Rafale F3 s řadou nové podvěšené výzbroje.[1]
Dne 24. září 2009 prováděl Charles de Gaulle kalibraci katapultů. Při návratu na loď se v 8:09 srazily dva Rafale M (M-22 a M-25 od 17F) a zřítily se do Středozemního moře asi 30 km od Perpignan. Pilot Yann Beaufils byl zachráněn, ale jeho kolega Françoise Dufolt zůstal v kokpitu svého stroje a zahynul. Jeho tělo bylo nalezeno po šesti dnech v hloubce 700 m.[4]
V únoru 2015 byl Charles de Gaulle vyslán do Perského zálivu, aby se tam zapojil do operací proti Islámskému státu.[5] Po teroristických útocích v Paříži loď vyplula do východního Středomoří k provedení dalších leteckých úderů proti IS,[6] tato operace byla plánována a připravena již předtím než k těmto útokům došlo (původně však měla loď operovat v Perském zálivu).[7] Z paluby Charles de Gaulle operovalo dosud největší letecké křídlo (18× Rafale M, 8× Super Étendard, 2× E-2C Hawkeye a 3-5 vrtulníků). Jednalo se také o poslední bojové nasazení útočných letounů Super Étendard. Operační skupinu okolo letadlové lodě tvořily fregaty Chevalier Paul a La Motte-Picquet, zásobovací tanker Marne a ponorka třídy Rubis. Svaz podporovaly belgická fregata Leopold I, australská fregata HMAS Melbourne a britská fregata HMS St Albans.[8]
Dne 6. července 2016 byl na palubě Charles de Gaulle poprvé testován provoz konvertoplánu Bell Boeing V-22 Osprey.[9] Testována je také kooperace plavidla s bezpilotním technologickým demonstrátorem Dassault nEUROn.[10]
Po vyřazení typu Dassault Super Étendard v červenci 2016 se palubní letecká skupina skládá z 24 letounů Rafale M, dvou E-2C a proměnlivého počtu vrtulníků NH90 Caïman, AS365 Dauphin a Alouette III, zajišťujících podporu a protiponorkovou ochranu.[11] Například během mise Arromanches 3 (poskytující podporu pozemním silám v bitvě o Mosul) na podzim 2016 to bylo po dvou strojích Dauphin a Alouette III, a jeden NH90.[12]
Od září 2016 do února 2018 by loď měla podstoupit generální opravu a modernizaci, která by měla stát 1,3 mld euro.[13]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.