Caspar von Zumbusch

Caspar Clemens Eduard Zumbusch, nebo Caspar von Zumbusch, roku 1888 nobilitovaný rytíř von Zumbusch (23. listopadu 1830 Herzebrock – 26. září 1915 Rimsting na Chiemsee) byl německý sochař a medailér, patřil k významným představitelům rakouského figurálního sochařství období historismu.

Caspar von Zumbusch
Rodné jméno	Caspar Clemens Eduard Zumbusch
Narození	23. listopadu 1830 Herzebrock
Úmrtí	27. září 1915 (ve věku 84 let) Rimsting
Povolání	sochař, vysokoškolský učitel a politik
Zaměstnavatel	Akademie výtvarných umění ve Vídni
Ocenění	Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1887) Řád červené orlice 2. třídy čestný doktor Vídeňské univerzity
Děti	Ludwig von Zumbusch[1] Leo von Zumbusch
Příbuzní	Julius Zumbusch (sourozenec)
Funkce	člen Panské sněmovny (od 1901)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Caspar von Zumbusch

Život

V 18 letech přišel do Mnichova studovat na Akademii výtvarných umění, ale propadl u přijímací zkoušky, proto nastoupil na tamní polytechniku, kde se mj. učil modelovat u prof. Johanna von Halbiga. Po studijní cestě do Říma vytvořil roku 1861 Mariánský sloup pro Paderborn, mramorovou sochu biskupa a kronikáře Oty z Freisingu pro dómské nádvoří ve Freisingu a v letech 1866–1872 bronzový pomník bavorského krále Maxmiliana II. pro Mnichov. Od roku 1873 bydlel a působil ve Vídni, kde se k jeho hlavním dílům počítají bronzové monumenty: Beethovenův pomník (1873–1880), pomník císařovny Marie Terezie obklopené rádci a veliteli (před Kunsthistorisches muzeem; 1888), jezdecký pomník maršála Radeckého (1891) na Stubenringu a jezdecký pomník arcivévodyAlberta před galerií Albertinou. Za své nejvýznamnější dílo Zumbusch považoval z mědi tepaný pomník pruského císaře Viléma I. ve věži v Porta Westfalica u Mindenu v Porýní-Vestfálsku.

V letech 1873–1901 byl profesorem Akademie výtvarných umění ve Vídni, kde vedl až do svého penzionování mistrovskou třídu monumentálního sochařství, k jeho žákům patřil Anton Brenek.^[2]

V Praze na Olšanských hřbitovech se dochovala Zumbuschova socha Anděla smrti na rodinné hrobce podnikatele Františka von Waldek a jeho švagra generálmajora Theodora Josefa Hordta z roku 1895.

Rodina

Roku 1860 se v Altöttingu oženil s Antonií Voglovou, dcerou bavorského královského rady. Měli pět dětí: tři dcery a dva syny. Umělecké tvorbě se věnovali syn Ludwig von Zumbusch a Casparův bratr Julius Zumbusch. Caspar von Zumbusch je pohřben v rodném Rimstingu v údolí Chiemsee; na vídeňském Centrálním hřbitově má kenotaf.

Ocenění

15. února 1888 mu císař František Josef I. ve Vídni udělil rakouský Řád železné koruny 3. třídy a současně jej povýšil na rytíře^[3]

Galerie

• 
  Pomník Marie Terezie ve Vídni, 1888
• 
  Beethovenův pomník ve Vídni, 1880
• 
  Radeckého pomník ve Vídni, 1891
• 
  Pomník arcivévody Alberta ve Vídni
• 
  Pomník Jakoba Herze, Erlangen, 1900
• 
  Pomník císaře Viléma
• 
  Pomník krále Maxmiliána II.
• 
  Biskup Otto z Freisingu, Freising,
• 
  Caspar von Zumbusch, lithografie: Marastoni, 1888
• 
  Prof. Zumbusch ve svém ateliéru, 1900

Odkazy

Reference

1. Union List of Artist Names. 5. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-05-22].
2. Ulrich Thieme-Felix Becker (Hrsg.): Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Svazek 4, Leipzig 1910, s. 578-529.
3. Genealogisches Handbuch des Adels, Adelslexikon, díl XVI., Limburg an der Lahn 2005, s. 579.

Literatura

• Maria Kolisko: Kaspar von Zumbusch. Amalthea Verlag, Wien 1931
• Genealogisches Handbuch des Adels, Adelige Häuser B, díl V, (celkově svazek 26), Limburg an der Lahn 1961, s. 514.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Caspar von Zumbusch na Wikimedia Commons

Portály: Lidé | Rakousko | Umění