druh ptáka rodu Sitta From Wikipedia, the free encyclopedia
Brhlík lesní (Sitta europaea) je malý druh pěvce z čeledi brhlíkovitých (Sittidae).
Brhlík lesní | |
---|---|
Dospělý pták | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | pěvci (Passeriformes) |
Čeleď | brhlíkovití (Sittidae) |
Rod | brhlík (Sitta) |
Binomické jméno | |
Sitta europaea Linnaeus, 1758 | |
Rozšíření druhu brhlík lesní
celoroční výskyt
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Brhlík lesní je velký přibližně jako vrabec, dorůstá délky 13–14,5 cm, v rozpětí křídel měří 23–27 cm a váží kolem 23 g. Má zavalité tělo, krátké končetiny, krátký ocas a krk, velkou hlavu a šídlovitý zobák. Vrch hlavy a těla je šedomodrý, letky jsou tmavé. Černý pruh, který se táhne od kořene zobáku přes oko až k týlu, bývá u samic poněkud užší. Líce a hrdlo jsou bělavé, spodina žlutooranžová (u severo- a východoevropských populací bílá), boky a spodní krovky ocasní narudlé, u samce velmi tmavé, oči černé a končetiny žlutooranžové.
Létá rychle a obratně v plochých vlnkách. Vábí hlasitými hvizdy i jemnějším sýkořím „sit sit“. Zpěv je trylkovitý, v základě zní jako „kvikvikvi…“. Varovný hlas je hlasité, rychlé „ťuiťuiťui“.
Brhlík lesní je rozšířen na rozsáhlém území Eurasie a v severozápadní Africe (má tudíž tzv. palearktické rozšíření). Je stálý. Tvoří řadu poddruhů, z nichž v Česku žije brhlík lesní středoevropský (Sitta europaea caesia). Zdržuje se převážně v listnatých a smíšených lesích se starými stromy, běžný je však také v zahradách a městských parcích. Nejhojněji se vyskytuje v nížinách, ve vyšších nadmořských výškách je již vzácnější. V Česku hnízdí v počtu 600 000–1 200 000 párů po 1400 m n. m. V poslední době jeho početnost na českém území mírně stoupá.[2]
Jedná se o teritoriální druh, který se každoročně vrací na stejná hnízdiště. Dobře šplhá po stromech, jako jediný evropský pěvec i hlavou dolů.
Potravu, kterou tvoří zejména drobný hmyz, vyhledává ve škvírách v kůře nebo těsně pod ní. V zimě se živí hlavně semeny; často navštěvuje krmítka spolu se sýkorami. Celoročně si aktivně dělá zásoby, které pak postupně vyhledává. Šikovně si poradí s oříšky: zasune je do škvíry v kůře a zobáčkem vyklove otvor k jádru.
Hnízdí jednou ročně od března do června v dutinách stromů, nejčastěji vydlabaných některým datlovitým ptákem, zvláště pak ve starých dubech. Nepohrdne ani budkou. Pokud je vletový otvor příliš velký, zazdí ho částečně hlínou smíchanou se slinami, aby dovnitř nemohl žádný větší druh.[3][4] Dutinu vystýlá převážně kousky borové, modřínové nebo dubové kůry. Ve snůšce bývá 5–9 bílých, hnědě skvrnitých, 19,6 × 14,7 mm velkých vajec, na kterých sedí samotná samice 14–17 dní. Mláďata hnízdo opouštějí po 22–25 dnech.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.