![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/ee/Diffusion_rayleigh_et_diffraction.svg/langcs-640px-Diffusion_rayleigh_et_diffraction.svg.png&w=640&q=50)
Braggova rovnice
definuje vztah vlnové délky rentgenového záření a vzdálenosti mezi atomovými vrstvami v krystalu k úhlům, pod kterými se dopadající rentgenový paprsek odráží / From Wikipedia, the free encyclopedia
Braggova rovnice (také Braggův zákon) definuje vztah vlnové délky rentgenového záření a vzdálenosti mezi atomovými vrstvami v krystalu k úhlům, pod kterými se dopadající rentgenový paprsek odráží.[1][2] Rovnici definoval v roce 1912 britský vědec a nositel Nobelovy ceny William Lawrence Bragg. Braggova rovnice je speciální případ Laueho difrakce.
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/ee/Diffusion_rayleigh_et_diffraction.svg/640px-Diffusion_rayleigh_et_diffraction.svg.png)
Braggův zákon se stal mocným nástrojem pro další výzkum vlastností krystalů. Kromě rentgenového záření, u kterého byl jev pozorován jako první, vykazují difrakci na krystalech i urychlené elektrony, protony nebo neutrony. Vztahuje se tedy na všechny druhy záření, která mají vlnovou délku srovnatelnou se vzdálenostmi mezi atomy.
Tento objev umožnil zjištění atomové struktury nerostů i organických látek, například i strukturu DNA. William Lawrence Bragg spolu se svým otcem za tento objev dostal v roce 1915 Nobelovu cenu za fyziku.[3] Stal se tak nejmladším laureátem Nobelovy ceny za fyziku, neboť ji obdržel ve věku 25 let.