ostrov v Jaderském moři From Wikipedia, the free encyclopedia
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
Biševo (italsky Busi, čakavským nářečím Bisovo) je malý ostrov v Jaderském moři. Patří Chorvatsku, administrativně je součástí obce Komiža ve Splitsko-dalmatské župě. Nachází se 4 km jihozápadně od většího ostrova Vis. Má rozlohu 5,8 km2 a podle chorvatského sčítání lidu zde v roce 2011 žilo trvale 15 obyvatel.
| Biševo | |
|---|---|
 Letecký pohled na ostrov | |
 | |
  Biševo | |
| Stát |  Chorvatsko |
| • župa | Splitsko-dalmatská |
| • občina | Komiža |
| Topografie | |
| Rozloha | 5,8 km² |
| Zeměpisné souřadnice | 42°58′30″ s. š., 16°0′40″ v. d. |
| Nejvyšší vrchol | Stražbenica (239 m n. m.) |
| Osídlení | |
| Počet obyvatel | 15 (2011) |
| Hustota zalidnění | 2,6 obyv./km² |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ostrov tvoří vápenec. Jeho nejvyšší bod (vrchol Straženica) se nachází u jihovýchodního okraje a vystupuje do výšky 239 m nad mořskou hladinu. V centrální části ostrova se nachází obdělávaná políčka; severní část ostrova tvoří piniový les a většinu zbylé plochy pokrývají keře nebo holé kamení. Obyvatelé se živí rybářstvím nebo pěstováním vína. V posledních desetiletích má stále větší význam turistika. Ostrov je znám především díky Modré jeskyni (Modra špilja), která je turisticky hojně navštěvována.[zdroj?] Pobřeží ostrova je dlouhé 18 km a je převážně strmé, až na několik malých pláží. Nacházejí se zde dva drobné přístavy, Porat na západní straně a Mezuporat na východě (nedaleko Modré jeskyně).
V roce 1050 byl na ostrově zbudován benediktýnský klášter, který však byl opuštěn o dvě století později vzhledem k obavám z pirátských nájezdů. Mniši přesídlili na blízký ostrov Vis. Dodnes se dochovaly jeho pozůstatky a kostel sv. Silvestra.
Ještě v 19. a na prvním počátku století dvacátého byl ostrov domovem pro téměř dvě stovky lidí. Na ostrově se nacházela řada vesnic, např. Salbunora, Porat, Mezuporat, Vela Gora, Potok a Polje (které bylo největší ze všech místních sídel). Po druhé světové válce se počet obyvatel zvýšil až na sedm set, poté začal prudce klesat.[1] Řada z nich se z těžkých podmínek ostrova vystěhovala jen na dohled, do městečka Komiža na Visu, což je také zdejší sídlo správy.
