vojenské střetnutí mezi Rakouskem-Uherskem a Osmanskou říší probíhající ve dnech 3. a 5. srpna 1878 v rámci rakousko-uherské vojenské kampaně v Bosně a Hercegovině From Wikipedia, the free encyclopedia
Bitva u Maglaje či bitva o Maglaj bylo vojenské střetnutí mezi Rakouskem-Uherskem a Osmanskou říší probíhající ve dnech 3. a 5. srpna 1878 v rámci rakousko-uherské vojenské kampaně v Bosně a Hercegovině v Bosenském vilájetu o kontrolu nad strategickým městem Maglaj. Rakousko-uherský expediční sbor byl při překročení řeky Bosny u města překvapen tuhým odporem bosenských muslimů a oblast se mu povedlo získat pod kontrolu až po druhotném bojovém úderu, po několika dalších střetech byla pak zahájena rakousko-uherská okupace Bosny a Hercegoviny.
Bitva u Maglaje | |||
---|---|---|---|
konflikt: Rakousko-uherské tažení v Bosně a Hercegovině v roce 1878 | |||
Rakousko-uherská pěchota překračuje Bosnu u Maglaje. The Illustrated London News | |||
Trvání | 3. a 5. srpen 1878 | ||
Místo | okolí města Maglaj, Bosenský vilájet | ||
Souřadnice | 44°32′44″ s. š., 18°6′19″ v. d. | ||
Výsledek | vítězství rakousko-uherské armády | ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
| |||
Síla | |||
| |||
Ztráty | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Prudkost bojů u Maglaje následně mezi vojáky zlidověla a díky navrátivším českým vojákům pak pronikla do češtiny ustálením termínu maglajs jako něčeho neuspořádaného a zmatečného.
Ve dnech 13. června až 13. července 1878 bylo na Berlínském kongresu, kterého se zúčastnili zástupci Rakouska-Uherska, Německého císařství, Spojeného království, Ruska, Osmanské říše a Itálie, který řešil tzv. Velkou východní krizi na Balkáně,[1] mj. dohodnuto, že Bosnu a Hercegovinu dočasně na úkor Osmanské říše vojensky obsadí a bude spravovat Rakousko-Uhersko z důvodu udržení politické a etnické stability v regionu. Dne 29. července 1878 XIII. armádní sbor rakousko-uherského expedičního vojska pod velením generála Josipa Filipoviće, který měl vrchní velení nad celou vojenskou operací, překročilo na několika místech řeku Sáva a začalo obsazovat území Bosenského vilájetu.
Císařská armáda postupovala do oblasti od severní hranice směrem k jihu, kde se setkávala jen s malým vojenským odporem. Rakousko-uherské velení ani s výrazným odporem nepočítalo a mohlo tak snáze dojít k podcenění bojové situace.
Dne 2. srpna dorazily rakousko-uherské předsunuté jízdní oddíly uherských husarů[2] 7. pluku k břehům řeky Bosny ve střední bosenské oblasti. Jednotka husarů překročila řeku, při vstupu do města byla však přepadena bosensko-osmanskými oddíly a následný střet si vyžádal značné bojové ztráty v počtu asi padesáti padlých jezdců.
Ke znovudobytí města, nutného k získání kontroly nad strategicky důležitým přechodem přes řeku formou lodního převozu, došlo pak po zásahu vojsk hlavního voje, zejména pěchoty. Dne 5. srpna vyrazily proti osmanským pozicím u Maglaje dva prapory Maroičičova pěšího pluku, do akce vedené podplukovníkem Pytlem, po pravém břehu Bosny k Maglaji. V čele postupovaly přes Kosmu 2 prapory pěšího pluku arcivévody Františka Karla, přes sousední výšiny následně postoupily dva prapory pluku Ilartungova, aby vpadly nepříteli do boku. V odpoledních hodinách došly tyto tři rakouské sbory k Maglaji, kde zaútočili na bosensko-osmanské pozice a díky početní i technické (dělostřelecké) převaze donutili nepřítele k ústupu. Město následně obsadily a podplukovník Pytel zde vztyčil rakousko-uherskou vlajku.
Rakousko-uherské zdroje uvádějí počet ztrát z druhého střetu na nepřátelské straně přes 50 mrtvých, vlastní ztráty uvádí v počtu 3 mrtvých a 6 zraněných. Několik bosensko-osmanských zajatců bylo popraveno, neboť byli označeni jako přímí účastníci útoku na rakousko-uherskou jízdu 2. srpna.
Akce tvořila jeden z významnějších střetů celé rakousko-uherské vojenské kampaně, vedle například bitvy u Doboje 2. září, završené dobytím Sarajeva v září a ukončené 20. října 1878, kdy bylo tažení oficiálně skončeno,[2] bosenské partyzánské oddíly, operující v horách, se vzdali a původní Bosenský vilájet tak zanikl. Následná přítomnost rakousko-uherské moci v Bosně a Hercegovině vytrvala přes tzv. Bosenskou krizi až do konce první světové války, včetně zásadního atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda v Sarajevu 28. června 1914.
Jelikož se bojů u Maglaje účastnila také řada českých vojáků, dle kterých následně zlidověl termín maglajs[3] obecně označující, dle překvapivého bosenského útoku na husary 2. srpna 1878 a patrně také v kritice neopatrného rakousko-uherského velení, zmatek či nepořádek.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.