Biosémiotika
From Wikipedia, the free encyclopedia
Biosémiotika je obor spadající pod sémiotiku a biologii, který zkoumá mimojazykové utváření významu či produkci a interpretaci znaků a kódů[1] v biologické říši.
Biosémiotika se snaží o integraci poznatků z biologie a sémiotiky a navrhuje tak posun paradigmatu vědeckého pohledu na život, podle kterého je sémióza (proces utváření znaku, jeho významu a jeho interpretace) jedním z imanentních a nezbytných faktorů. Biosémiotika je odlišná od biolingvistiky, která se zabývá původem jazyka ze spíše neurologického hlediska.
Termín biosémiotika poprvé použil roku 1962 Friedrich S. Rothschild, ale až Thomas Sebeok a Thure von Uexküll jej implementovali.[2] Biosémiotika se obvykle dělí na teoretickou a aplikovanou.
Biosémiotika je studium biologie interpretované jakožto znakové systémy, nebo také studium
- významu, komunikace a utváření zvyků u živých organismů;
- sémiózy v živé přírodě;
- biologických základů všech znaků a jejich interpretace.