první český překlad bible z původních jazyků From Wikipedia, the free encyclopedia
Bible kralická je česká[1][2] tištěná bible, kterou z původních biblických jazyků (hebrejštiny, aramejštiny a řečtiny) přeložili překladatelé a teologové původní Jednoty bratrské. Svůj název dostala podle místa vytištění, kterým byly moravské Kralice nad Oslavou. Je to první český překlad bible z původních jazyků, nikoli zprostředkovaně z latinské Vulgáty.
| Bible kralická | |
|---|---|
 První díl bible kralické, tzv. Šestidílky (1579), který obsahuje Pentateuch | |
| Původní název | Bible kralická |
| Jazyk | čeština |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bratři kladli od počátku své činnosti velký důraz na literární činnost svých členů, a proto ocenili význam knihtisku velmi záhy. Jejich tisky vynikají vysokou typografickou úrovní. Protože Jednota bratrská byla v té době zakázaným náboženským uskupením, také jejich tiskárna působila tajně. Z důvodu utajení se ve vydaných knihách nepoužívalo označení místa tisku, ale jen krycí označení in insula hortensi pro své umístění v zahradách. Tajná bratrská tiskárna byla nejprve (od r. 1503) v Litomyšli, od roku 1518 v Mladé Boleslavi. Ve druhé polovině století (od r. 1562) pak v Ivančicích u Brna a od roku 1578 na tvrzi v Kralicích pod patronátem Jana ze Žerotína, který sídlil v blízké Náměšti. Ve dvou posledních místech působil významný bratrský tiskař Zachariáš Šolín.
Iniciátorem překladu byl bratrský biskup Jan Blahoslav, který jako první navázal na erasmovskou tradici a snahu přeložit Písmo z původních jazyků. Sám přeložil Nový zákon podle vydání Theodora Bezy, který byl opatřen i latinským překladem. Jan Blahoslav se řídil především Bezovým latinským textem, ale značně přihlížel i k řeckému originálu. Tento překlad Nového zákona vyšel celkem dvakrát:
Jan Blahoslav začal také používat rozsáhlé komentáře, včetně odkazů na příbuzná biblická místa, překladových variant a někdy i přímo výklad exegetický. Sám Blahoslav měl v úmyslu přeložit i Starý zákon, ale než se tohoto úkolu stačil ujmout, zastihla ho smrt.
Překlad Starého zákona koordinoval a vedl Blahoslavův odchovanec a biskup Ondřej Štefan. V týmu překladatelů (filologů a teologů současně) se nacházeli:
Pro Nový zákon byl převzat podrobně zrevidovaný překlad Blahoslavův. Blahoslavův překlad Nového zákona revidoval senior Jan Němčanský, jeho druhé vydání pak Zachariáš Ariston.
První vydání Kralické bible vyšlo v šesti svazcích, proto se často označuje jménem „šestidílka“. Rozdělení textu do šesti svazků bylo způsobeno tím, že se nejednalo jen o biblický text, ale i o rozsáhlé komentáře po stranách, díky kterým se text značně rozšířil. Komentáře a vsuvky byly následujícího druhu:
V Kralické bibli se poprvé v českém prostředí objevuje dělení kapitol na verše (podle vzoru Roberta Stephana z roku 1551).
V roce 1596 vyšla Kralická bible znovu, tentokrát v jednosvazkovém vydání bez výkladového aparátu, jen s rejstříkem starozákonních citátů v Novém zákoně, s výkladem cizích jmen a s rejstříkem liturgických čtení na celý rok. Revizi měli na starosti Samuel Sušický, Adam Felin, Mikuláš Albrecht z Kaménka a Jiří Strejc. Rejstříky zhotovené dříve Janem Aquinem zrevidoval Samuel Sušický a Jan Albín. V témže roce vyšel samostatně i kapesní Nový zákon.
O výtvarnou stránku tohoto jednosvazkového vydání se postaral Václav Elam, který později vedl celou kralickou tiskárnu a bratrský sbor.
Text v různých vydáních Kralické bible se pozvolna měnil. Bylo to proto, že se neustále měnila a zdokonalovala předloha, kterou měli překladatelé a revizoři k dispozici. Své prameny a předlohy však překladatelé většinou neuvádějí. Jen u pátého dílu (apokryfů) je udána Antverpská polyglota z roku 1572 a pro knihy Ezdrášovy řecká bible vytištěná v Basileji v roce 1545.
V roce 1613 byla jednosvazková Kralická bible vydána znovu, opět po předcházející revizi; též bez poznámkového aparátu. Byla vydána proto, že se již nedostávalo pro velký zájem knih z předchozího vydání, ale i proto, že bylo potřeba vydat bibli v poněkud větším a čitelnějším formátu, než byla předchozí jednosvazková Bible kralická.
Toto vydání je označováno jako „poslední kralické vydání“ z toho důvodu, že několik let poté (po Bílé hoře) musela Jednota bratrská ukončit svou činnost.
Další vydání Kralické bible se řídila třetím/posledním autentickým vydáním. Vzhledem k silné protireformaci byly tyto bible vydávány v cizině a pašovány na české území. Všechna vydání byla na katolickém indexu zakázaných knih.[3] Legálně tu mohl tento překlad Bible znovu vyjít až po 250 letech.
Nadále byla Kralická bible vydávána v mnoha dalších novodobých reedicích, také v revidované formě. Revidované znění připravil Jan Karafiát počátkem 20. století.
První, šestidílná verze Kralické bible, byla znovu vydána v roce 1995 v německém Paderbornu u firmy Schoningh.[6]
Srovnání doslovné transliterace z vydání 1613 se současným způsobem přepisu kralického textu:
| „ | Na Počátku stwořil Bůh nebe a zemi. Země pak byla nesličná a pustá: a tma byla nad propastj: a Duch Božj wznássel se nad wodami. Y řekl Bůh: Buď swětlo: Y bylo swětlo. | “ |
| — Kniha Mogžjssowa prwnj / kteráž slowe GENESIS, 1,1–1,3 | ||
| „ | Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami. I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo. | “ |
| — Genesis, 1,1–1,3 | ||
| „ | Nebo tak Bůh milowal swět/že Syna swého gednorozeného dal/aby každý kdož wěřj v něho, nezahynul/ale měl žiwot wěčný. | “ |
| — Evangelium podlé [sepsání S.] Jana, 3,16 | ||
| „ | Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. | “ |
| — Evangelium podle Jana, 3,16 | ||
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
