Belveder (palác)

Tento článek je o paláci ve Vídni. O jiných významech pojednává článek Belveder.

Belveder je barokní komplex staveb dvou paláců (horního a dolního), koníren a oranžerie, spojených parkem, ve Vídni, na adresách Himmelpfortgasse, Prinz-Eugen-Straße 27 a Rennweg 6, od roku 1850 v městském okrese Landstraße, jihovýchodně od centra města, západní zdí sousedí se Schwarzenberským palácem, nedaleko od Hlavního nádraží. Výstavba paláců, zejména jejich interiér, byla budována jako letní sídlo prince Evžena Savojského a později sloužila jako památník jeho vojenské a politické slávy.^[1]

Horní Belveder v noci

Belveder
Horní Belveder ve Vídni
Účel stavby
městská rezidence
Základní informace
Sloh	baroko
Architekt	Johann Lucas von Hildebrandt
Výstavba	1714–1723
Stavebník	Evžen Savojský
Další majitelé	rakouská císařská rodina
Poloha
Adresa	Hlavní město Vídeň, Rakousko Rakousko
Souřadnice	48°11′36,24″ s. š., 16°22′49,87″ v. d.
Další informace
Kód památky	68612
Web	Oficiální web a Oficiální web
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Zámek byl postaven ve dvou etapách, v letech 1714–1716 a do roku 1723 podle návrhu dvorního architekta Johanna Lukase von Hildebrandta pro prince Evžena Savojského, jednoho z nejvýznamnějších rakouských vojevůdců ve válce proti Turkům. Komplex sestává z Horního a Dolního Belvederu, oranžérie a palácových stájí. Jeho součástí je rozsáhlá zahrada. Dnes v budovách sídlí Rakouská galerie Belvedere.

Pozemky pro stavbu za hradbami tehdejší Vídně zakoupil princ Evžen již v roce 1697 a koncem 90. let 17. století^[2] zde podle projektu zahradního architekta Dominika Girarda založil architektonicky řešenou zahradu s vodotrysky a labyrintem ze stříhaného buxusu.^[3] Dolní Belveder byl postaven v letech 1714–1716.

Pro vybudování Horního Belvederu přenechal kníže Schwarzenberg roku 1720 část zahrady svého paláce, takže výstavba začala roku 1721 a skončila v roce 1723. Vnitřní výzdobu vedl Claude Le Fort du Plessy a podíleli se na ní malíři Carlo Carlone, Giacomo del Po, Francesco Solimena. Po smrti zakladatele zakoupila Dolní Belveder roku 1752 císařovna Marie Terezie, využívala jej jako sídlo své osobní stráže a od roku 1763 jako kasárna. Zámek v letech 1899–1914 užíval jako své druhé sídlo arcivévoda František Ferdinand d'Este.

Horní palác byl od 19. století využíván jako Rakouská umělecká galerie a také jako centrum zábavy, v jeho okolí se pořádala například cirkusová představení. 15. května 1955 v něm byla podepsána Rakouská státní smlouva.

Galerie

• 
  Hlavní brána Horního Belvederu
• 
  Horní Belveder
• 
  Apoteóza hrdiny, freska Giacomo del Po
• 
  Dolní Belveder
• 
  Zlatý sál dolního Belvederu
• 
  Oranžerie
• 
  Kašna a oranžerie
• 
  Boční vchod dolního Belvederu

Odkazy

Reference

1. VLNAS, Vít. Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Národní galerie, 2001. 849 s. ISBN 80-7185-380-1. S. 618. [dále jen Vlnas].
2. Vlnas, str. 616.
3. Nemetschke–Kugler 1990, s. 46

Literatura

• VLNAS, Vít. Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Národní galerie, 2001. 849 s. ISBN 80-7185-380-1.
• Nina Nemetschke - George J. Kugler, ve spolupráci s Ulrike Müller-Kaspar: Lexikon der Wiener Kunst und Kultur. Carl Uberreuter : Wien 1990, s. 44-47.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Belveder na Wikimedia Commons
• oficiální stránky Belvederu (anglicky, německy, francouzsky a italsky)

Portály: Architektura a stavebnictví | Rakousko