Balneologický efekt je pak lidově řečeno rozmočená kůže (nejčastěji známe rozmočené konečky prstů). Rozmočená kůže se roztáhne a může přijímat více látek z vody – v bazénu například jód, v přírodě toxinysinic.
Navzdory popularitě lázní, jejich efektivita jako terapie není dostatečně prokázaná.[1][2]
Václav Payer z Lokte (1488 – 1537) středověký český lékař a balneolog, vydal roku 1522 v latině psaný spis pojednávající o léčbě vodou v Karlových Varech – Tractatus de Termis Caroli Quarti Imperatoris, kde kromě koupelí doporučil i pití zřídelních karlovarských vod.[3]
Tomáš Jordán z Klausenburku (1540 – 1585) vydal roku 1580 základní balneologické dílo Kniha o přirozených vodách hojitedlných nebo teplicech moravských. O vodě ve Velkých Losinách psal jako o „královně moravských léčivých vod“.[3]
Dr. David Becher (1725 – 1792) modernizoval metody karlovarské balneologie. Provedl chemický rozbor karlovarské vody a přičinil se také o výrobu vřídelní soli v roce 1764. Byl průkopníkem v omezování pitné kúry na přibližně 2 litry denně. Prosazoval také pití vody přímo u pramene, stejně tak jako časté procházky v průběhu léčby. Důsledkem bylo budování kolonád, promenád a změně způsobu lázeňského života.[3]
Vincenc Priessnitz (1799 – 1851) založil roku 1822 první vodoléčebný ústav na světě, když dal přestavět rodný dům v Gräfenberku – dnes Lázně Jeseník, a v přízemí umístil necky.[3]
Docent Jan Špott (1813–1888) byl zakladatelem české balneologie.[?zdroj?] V roce 1837 promoval na pražské lékařské fakultě jako docent tělesné výchovy. Habilitoval z vodoléčitelství. Byl spoluzakladatelem Spolku českých lékařů a Časopisu lékařů českých. V roce 1848 byl členem Národní obrany a za svou účast na českém Repealu prošel rakouskými věznicemi. Publikoval práce práce o léčebném tělocviku i z dějin lékařství:[4][5]
Staré vodní lázně české (1865)
Nástin vývinu umění lékařského v Čechách do století XVII. (1880)
K literatuře morové (1881)
Lékařství z doby pohanské v Čechách až do r. 875 (1883)
Lékařství z doby krále Karla a Václava (1883)
Lékařové a lékařství za krále Sigmunda a válek husitských (1883)
Profesor MUDr. Vladimír Mladějovský byl na začátku 20. století prvním českým profesorem balneologie na UK v Praze. Třicet let, 1902–1932, vedl léčbu a působil v Mariánských lázních. V roce 1907 napsal první učebnici balneologie a hydroterapie. V roce 1923 vydal učebnici klimatologie a balneologie. Prosazoval vědecké metody výzkumu účinků lázeňské léčby. Navrhoval sjednocení nomenklatur vod a peloidů, včetně jednotných postupů ve snaze dokázat obecnou platnost (objektivizaci) jejich efektů. V roce 1926 poprvé označil přírodní minerální vodu ve vztahu k provedeným chemickým analýzám jako léčivou.[3][6]
VERHAGEN, A. P.; DE VET, H. C.; DE BIE, R. A. Taking baths: the efficacy of balneotherapy in patients with arthritis. A systematic review. The Journal of Rheumatology. 1997-10, roč. 24, čís. 10, s. 1964–1971. PMID: 9330940. Dostupné online [cit. 2024-10-24]. ISSN0315-162X. PMID9330940.
FALAGAS, M. E.; ZARKADOULIA, E.; RAFAILIDIS, P. I. The therapeutic effect of balneotherapy: evaluation of the evidence from randomised controlled trials. International Journal of Clinical Practice. 2009-07, roč. 63, čís. 7, s. 1068–1084. Dostupné online [cit. 2024-10-24]. DOI10.1111/j.1742-1241.2009.02062.x. (anglicky)
TRETERA, Rajmund. Vzpomínka na MUDr. Ivana Horáka. Internetový zpravodaj Společnosti pro církevní právo [online]. 2017-01-03 [cit. 2017-01-04]. Dostupné online.
