Březnová vyjednávání
From Wikipedia, the free encyclopedia
Březnová vyjednávání (srbochorvatsky Мартовски преговори/Martovski pregovori) jsou kontroverzní kapitolou druhé světové války na území balkánského poloostrova.
Iniciovali je představitelé NOVJ (partyzánské armády) a představitelé německé armády v rámci Nezávislého státu Chorvatsko. Uskutečnily se v březnu 1943 během bitvy na Neretvě. Jugoslávští partyzáni chtěli vyjednat časový odklad útoku německých vojsk (tzv. Fall Weiss) na partyzánskou armádu do doby, než překonají řeku Neretvu, aby mohli zaútočit na svého hlavního ideového nepřítele, četniky Dragoljuba Mihailoviće. K jednáním došlo poté, co partyzáni zajali německého důstojníka Arthura Streckera a Němci jej chtěli zpět. Zástupci obou stran se sešli nejprve v Gornjem Vakufu, později jednali v Sarajevu a nakonec v Záhřebu. Kromě vyjednávání o výměně zajatců se však otevřela i některá další témata.
Německý vyjednávací tým tvořili Hans Ott, Hans Heyss, Alfred Heinrich; za partyzánskou stranu jednali Vladimir Velebit, Milovan Đilas a Mihovil Tartalja Miša. Komunistická internacionála v Moskvě počínání jugoslávských partyzánů odsoudila. Tehdejší generální tajemník Georgi Dimitrov žádal od Tita vysvětlení a obával se, že by Němci mohli využít vyjednávání k rozklížení partyzánského vojska.
V období rozhovorů platilo neformální příměří[zdroj?], které mezi Němci a partyzány trvalo cca 6 týdnů. Bylo následně ukončeno přímým nařízením, které vydal Adolf Hitler.[zdroj?] Výměny zajatců, ke kterým docházelo mezi Němci a partyzány už o několik měsíců dřív, pokračovaly v závěru roku 1943 a byly rovněž uskutečňovány až do konce války v květnu 1945.