![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/62/Aspasia_Manos%252C_princess_consort_of_Greece.jpg/640px-Aspasia_Manos%252C_princess_consort_of_Greece.jpg&w=640&q=50)
Aspasia Manuová
řecká a dánská princezna (1896–1972) / From Wikipedia, the free encyclopedia
Aspasia Manuová (řecky: Ασπασία Μάνου; 4. září 1896, Tatoi – 7. srpna 1972, Ospedale Al Mare) byla řecká aristokratka, která se stala manželkou krále Alexandra I. Řeckého. Kvůli kontroverzi spojené s jejím manželstvím byla místo „královna Aspasie“ označována jako madam Manuová. Tato situace přetrvala až do 10. září 1922, kdy po smrti Alexandra a návratu krále Konstantina I. na trůn byla uznána jako princezna Aspasia Řecká a Dánská. Ona a její potomci byli jedinými etnicky řeckými členy řecké královské rodiny, která má kořeny v Dánsku.[1]
![ikona](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/2c/Broom_icon.svg/48px-Broom_icon.svg.png)
Aspasia Manuová | |
---|---|
princezna řecká a dánská | |
![]() | |
Choť řeckého panovníka | |
Období | 17. listopadu 1919 – 25. října 1920 |
Náboženství | řecká pravoslavná církev |
Narození | 4. září 1896 Tatoi, Athény, Řecko ![]() |
Úmrtí | 7. srpna 1972 (ve věku 75 let) Ospedale Al Mare, Benátské Lido, Itálie ![]() |
Pohřbena | Benátky, Itálie![]() později Tatoi, Řecko ![]() |
Manžel | Alexandr I. Řecký (sňatek 1919; zemřel 1920) |
Potomci | Alexandra Jugoslávská |
Otec | Petros Manu |
Matka | Maria Argyropuluová |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jako dcera plukovníka Petra Manua, pobočníka krále Konstantina I. Řeckého, a Marie Argyropuluové, potomků významných řeckých fanariotských rodin v Konstantinopoli a sedmihradských, valašských a moldavských knížat, vyrůstala v těsné blízkosti královské rodiny. Po rozvodu rodičů byla poslána studovat do Francie a Švýcarska. V roce 1915 se vrátila do Řecka, kde se setkala s princem Alexandrem. Jejich zasnoubení bylo tajné, neboť očekávali odpor královské rodiny vůči vztahu Alexandra I. s ženou, která sama nebyla členkou žádné z evropských panovnických dynastií.
Mezitím domácí situaci v Řecku zkomplikovala první světová válka. Král Konstantin I. abdikoval v roce 1917 a novým panovníkem se stal Alexandr, který, odloučen od své rodiny a podřízen vedení premiéra Eleftheria Venizela, našel útěchu v Aspasii. Přes odpor svých rodičů, kteří byli v exilu ve Švýcarsku, a venizelistů, kteří preferovali sňatek krále s britskou princeznou, se Alexandr I. rozhodl tajně si Aspasii 17. listopadu 1919 vzít. Veřejné oznámení tohoto sňatku vyvolalo obrovský skandál a Aspasia musela dočasně opustit Řecko. I přes toto dočasné odloučení se však po několika měsících znovu se svým manželem setkala a mohla se vrátit do Řecka, i když nebyla uznávána jako královna Řeků. Brzy poté otěhotněla, avšak Alexandr tragicky zemřel 25. října 1920, necelý rok po jejich tajné svatbě.
Zároveň se situace v Řecku znovu začala komplikovat. Země se nacházela uprostřed krvavého konfliktu s Osmanskou říší. Král Konstantin I. se 19. prosince 1920 vrátil na trůn, ale 27. září 1922 byl opět svržen ve prospěch korunního prince Jiřího. V této turbulentní době byla princezna Aspasia z královské rodiny odstrkována, nicméně, po narození dcery Alexandry dne 25. března 1921, začala postupně získávat uznání. Dekret vydaný jejím tchánem ji ustanovil řeckou a dánskou princeznou. Přesto zůstala její situace nejistá kvůli sporům se švagrovou Alžbětou Rumunskou a politické nestabilitě v zemi. Ona a její dcera byly jedinými členy královské rodiny, kteří směli zůstat v Řecku po vyhlášení republiky 25. března 1924. Rozhodly se usadit se ve Florencii v Itálii s královnou Sofií. Zůstaly tam až do roku 1927, poté svůj čas trávily mezi Spojeným královstvím a Benátkami.
Obnovení řecké monarchie v roce 1935 nemělo v jejím životě výrazný dopad. Až do vypuknutí italsko-řecké války v roce 1940, chráněná svým tchánem a tchýní, měla za své hlavní sídlo benátskou vilu Rajská zahrada. I po krátkém návratu do Řecka, kde pracovala pro Červený kříž, strávila druhou světovou válku v Anglii. V roce 1944 se její dcera provdala za krále Petra II. Jugoslávského, tehdy v exilu, a Aspasia se po narození korunního prince Alexandra Jugoslávského v roce 1945 stala babičkou. Po skončení války se vrátila do Benátek. Její pozdější život byl poznamenán finančními potížemi, zdravotními problémy a zejména starostmi o dceru, která bojovala s opakovanými pokusy o sebevraždu. Zemřela v roce 1972, avšak její ostatky byly přesunuty do královské nekropole v Tatoi až v roce 1993.