Apollo a Marsyas
malba od Tiziana / From Wikipedia, the free encyclopedia
Apollo a Marsyas (někdy uváděný i jako Apollón a Marsyas, Potrestání Marsya, Apollo trestá Marsya nebo Stahování Marsya z kůže) je obraz italského pozdně renesančního umělce Tiziana. Jde o nejcennější umělecké dílo na území ČR.[1] Nachází se v obrazárně kroměřížského zámku a patří Arcibiskupství olomouckému.[2] Přesné okolnosti vzniku nejsou známy, odborníci se však shodují, že jde o dílo zralého umělce. Možná je to dokonce jedna z posledních Tizianových prací, kterou vytvořil jako osmdesátník mezi rokem 1570 a smrtí v roce 1576, a může být nedokončená, i když na kameni v popředí je částečný podpis.[3]
Apollo a Marsyas | |
---|---|
Základní informace | |
Původní název | Punizione di Marsia |
Autor | Tizian |
Vznik | Desetiletí od 1570 |
Typ | mytologické malířství |
Hnutí | Benátská škola |
Vlastnosti | |
Medium | olejová barva malířské plátno |
Šířka | 204 cm |
Výška | 220 cm |
Umístění | |
Inv. číslo | KE 2370, O 107 |
Katalogové číslo | 496 |
Umístění | Arcidiecézní muzeum Kroměříž |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Obraz znázorňuje, jak je Marsyas, satyr, který drze vyzval boha Apolla na hudební soutěž, zabíjen stahováním z kůže zaživa. Jedná se o jedno z několika pláten s mytologickými náměty podle Ovidia, jež Tizian tvořil ve svých pozdních letech, většinou pro krále Filipa II. Španělského, i když kroměřížský obraz zřejmě nebyl součástí této řady.
Obraz je v Kroměříži od roku 1673 a byl dlouho pozapomenut, protože se nacházel daleko od hlavních sbírek benátské malby.[4] Tudíž „nevstoupil do kritické literatury až do roku 1909“.[5] Ve 30. letech 20. století jej již historici umění „přijali jako důležitou pozdní práci“ Tiziana,[6] ale byl málo znám širší veřejnosti.
Na své první moderní výstavě v zahraničí byl „uvítán s užaslým obdivem“[7] jako „hvězdná atrakce“[8] významné výstavy v londýnské Královské akademii roku 1983. Pro většinu diváků byl nový a John Russell jej v New York Times popsal jako „nejúžasnější obraz výstavy“.[9] V úvodu své rozsáhlé analýzy sir Lawrence Gowing napsal, že „celé měsíce – nepřeháním – je Londýn uchvácen kouzlem tohoto mistrovského díla, v němž tragický pocit, který ovládl Tizianovu poezii po dosažení sedmdesátky, dospěl ke krutému a vážnému vyvrcholení. Po většinu hodin ve většině dnů je před ním shluk ohromených a zmatených návštěvníků… Na Akademii se lidé stále ptají a v rádiu seriózní kritici debatují, jak je možné, že se v umění krása nebo velikost může projevit skrze tak děsivě bolestné téma.“[10]