Angiotenzin

Angiotenzin (Ang) je oligopeptid, který se účastní především kontroly krevního tlaku (způsobuje vazokonstrikci a vazodilataci), ale nyní je známo, že angiotenzinů je mnoho typů a že mají široké spektrum funkcí. Uplatňují se například v procesu vzniku srdeční hypertrofie, aterosklerózy, trombózy, dále však také stimulují syntézu mineralokortikoidů, funkci ledvin, regulaci CNS v otázkách příjmu tekutin, paměť, apoptózu buněk, diferenciaci tkání, syntézu kyseliny arachidonové a prostaglandinů a podobně.^[1]

Angiotenzin I a angiotenzin II

Funkce reninu, angiotenzinu a aldosteronu; dohromady vytváří komplexní systém

Angiotenziny se vážou na tzv. angiotenzinové receptory, což jsou v podstatě receptory spřažené s G-proteinem.

Klasifikace

Všechny angiotenziny jsou ve svém důsledku vlastně deriváty tzv. angiotenzinogenu. Známy jsou 4 typy angiotenzinů:

• Angiotenzin I – dlouhý 10 aminokyselin, vzniká účinkem reninu z proteinu angiotenzinogenu^[2]
• Angiotenzin II – dlouhý 8 aminokyselin, vzniká z angiotenzinu I účinkem angiotenzin konvertujícího enzymu, způsobuje stažení cév, inhibuje tvorbu reninu (v JGA) a stimuluje tvorbu aldosteronu^[2]
• Angiotenzin III – dlouhý 7 aminokyselin, vzniká z angiotenzinu II účinkem aminopeptidázy, je podobně aktivní jako AngII, ale v lidské krvi je čtyřikrát vzácnější^[2]
• Angiotenzin IV

Angiotenziny jsou rychle z krve odstraňovány pomocí angiotenzináz.^[2]

Reference

1. Tadashi Inagami. ENCYCLOPEDIA OF BIOLOGICAL CHEMISTRY, FOUR-VOLUME SET, 1-4. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Angiotensin Receptors.
2. MURRAY, Robert K., Daryl K. Granner, Peter A. Mayes, Victor W. Rodwell. Harper's Illustrated Biochemistry. [s.l.]: Lange Medical Books/McGraw-Hill; Medical Publishing Division, 2003. ISBN 0-07-138901-6.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Angiotenzin na Wikimedia Commons