Andské civilizace
From Wikipedia, the free encyclopedia
Andské civilizace je zastřešující termín pro řadu starověkých jihoamerických kultur při pobřeží Tichého oceánu. Ležely v pásu od dnešního Ekvádoru, přes severní Argentinu až k Chile. Andská civilizace je jednou z pěti civilizací na světě, kterou vědci považují za neodvozenou, nevyvinutou z jiných civilizací. Kvůli izolaci od jiných civilizací, domorodí obyvatelé And museli přijít s vlastními, často jedinečnými řešeními infrastrukturních a společenských problémů.
Pojem zastřešuje buď archeologické kultury (u nichž o vlastní identitě kultury historici spíše spekulují a rekonstruují hlavně z archeologických nálezů) a historické kultury, kde lze identifikovat i etnika, která je tvořila, a o nichž je dostatek informací i proto, že přišly do styku s Evropany po začátku evropské kolonizace. K archeologickým andským kulturám patří Valdivia, Norte Chico (též zvaná Caral), Chavín, Nazca, Močická kultura, Chachapoya, Huarijská kultura a Tiwanaku. K historickým andským kulturám pak Kultura Chimú, Incká říše a Muisca. Nejstarší z nich sahají do období 3500-3200 př. n. l. Století před příchodem španělských dobyvatelů spojili Inkové většinu území andských kultur do jediného státu. Jen Muisca zůstala mimo incký svět.
Přes vážné ekologické problémy, andské civilizace domestikovaly širokou škálu plodin, z nichž některé si získaly celosvětový význam (kukuřice, brambory, quinoa, rajčata, chilli papričky, bavlna, kakao, tabák, ananas, arašídy a několik druhů fazolí).[1] Andské kultury pěstovaly odhadem 70 různých rostlin, tedy téměř tolik, kolik jich bylo pěstováno v celé starověké Evropě a Asii dohromady. Menší význam měla domestikace zvířat, zvířaty domestikovanými v Andách byly lamy a morčata. Nejčasnější civilizace se vytvořily, kupodivu, na extrémně vyprahlém pouštním pobřeží Peru. Zemědělství bylo možné pouze v úzkém pásu údolí řek stékajících z vysokých And, plus v několika oázách zvaných lomas. Úrodná vrstva půdy byla tenká, podnebí oproti jiným starověkým civilizacím chladné, srážky nízké a sezónní. Rovinaté půdy byl nedostatek. Někteří badatelé věří, že nejranější civilizace na peruánském pobřeží se zpočátku spoléhaly více na mořské zdroje než na zemědělství.[2] Nakonec ale vyvinuly zemědělství velmi sofistikované, založené na umělém zavlažování, využití teras (andén), mikroklimatu a na selektivním chovu. Zemědělci obvykle obdělávali několik plodin v několika výškách současně.[3]
Andské civilizace se odlišovaly od mezoamerických kultur (např. Aztékové, Mayové, Toltékové, Olmékové). Především patrně neměly písmo. Místo toho používaly systém uzlíků kipu, který nebyl dosud plně rozluštěn.[4] Doposud se odborníci neshodli, zda kipu zaznamenávají jen číselné údaje, nebo i hlásky a slova. Kipu vynalezla patrně Huarijská kultura, ale existují teorie o původu systému již v kultuře Norte Chico.
Andské civilizace také neměly kolová vozidla a tažná zvířata. Lidé na souši cestovali pouze pěšky a přeprava zboží probíhala s pomocí domestikovaných lam. Lamy sice mohly nést náklad až do jedné čtvrtiny své hmotnosti (maximálně 45 kilogramů), ale nebyly dostatečně silné, aby mohly být použity k orbě nebo jako jezdecká zvířata pro dospělé.
Na rozdíl od jiných kultur andské civilizace rovněž nevyvinuly peníze. Měděné sekerky (nazývané také naipes)[5] a nebo skořápky (druhu měkkýše zvaného spondylus)[6] sice fungovaly v některých oblastech, zejména na pobřeží Ekvádoru, jako nástroje směny, jinak ale většina andských oblastí měla ekonomiky organizované spíše na základě výměnného obchodu.