![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/27/%25D0%2590%25D0%25BB%25D0%25BB%25D0%25B0_%25D0%2594%25D0%25B5%25D0%25BC%25D0%25B8%25D0%25B4%25D0%25BE%25D0%25B2%25D0%25B0.jpg/640px-%25D0%2590%25D0%25BB%25D0%25BB%25D0%25B0_%25D0%2594%25D0%25B5%25D0%25BC%25D0%25B8%25D0%25B4%25D0%25BE%25D0%25B2%25D0%25B0.jpg&w=640&q=50)
Alla Děmidovová
From Wikipedia, the free encyclopedia
Alla Sergejevna Děmidovová (rusky А́лла Серге́евна Деми́дова, * 29. září 1936 Moskva) je ruská divadelní a filmová herečka.
Alla Demidovová | |
---|---|
![]() | |
Narození | 29. září 1936 (87 let) Moskva |
Alma mater | Ekonomická fakulta Moskevské státní univerzity (do 1959) Divadelní ústav Borise Ščukina (1959–1964) |
Choť | Vladimir Ivanovič Valuckij |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ze strany otce, který padl ve druhé světové válce, pochází z rodu Děmidovových, po matce má kořeny v komunitě starověrců.[1] Na Lomonosovově univerzitě vystudovala politickou ekonomii, kterou také krátce vyučovala.[2] Vystupovala ve studentském divadle pod vedením Rolana Bykova a debutovala roku 1958 drobnou rolí ve filmu Leningradská symfonie. Absolvovala Ščukinův divadelní institut, hrála v Divadle Majakovského a v roce 1964 se stala členkou souboru Divadla na Tagance, kde působila do roku 1992. Stala se oblíbenou herečkou Jurije Ljubimova a své intelektuální pojetí herectví uplatnila především v klasických tragických postavách jako Marina Mniszková, Faidra, Élektra, Ljubov Raněvská ve Višňovém sadu nebo královna Gertruda v Hamletovi. Pro své noblesní a hrdé vystupování byla srovnávána s Gretou Garbo.[3]
Účinkovala v televizním seriálu o sovětských válečných rozvědčících Štít a meč. Andrej Tarkovskij jí svěřil ve svém filmu Zrcadlo roli Lízy, kolegyně vypravěčovy matky. Vynikla jako recitátorka básní, zejména Puškinových a Achmatovové, na svých programech spolupracovala s režiséry Anatolijem Vasiljevem a Romanem Vikťukem. Založila vlastní divadlo poezie Teatr A. Věnuje se také literární činnosti, vydala mj. knihu vzpomínek na Vladimira Vysockého. Je mediálně známou vyznavačkou esoterismu.[4]
V roce 1977 jí byla udělena Státní cena SSSR a v roce 1984 titul Národní umělec RSFSR. Za hlavní ženskou roli ve filmu Kiry Muratovové Ladič získala v roce 2005 cenu Nika. Na festivalu Zlatá maska v roce 2022 byla oceněna za celoživotní přínos dramatickému umění.[5] Ljubov Arkusová natočila o Děmidovové dokumentární film Nikdo tě neporazil.
Jejím manželem byl scenárista Vladimir Valuckij.