Alexander Peya
rakouský tenista / From Wikipedia, the free encyclopedia
Alexander Peya (* 27. června 1980 Vídeň) je rakouský profesionální tenista, deblový specialista. Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP Tour sedmnáct turnajů ve čtyřhře. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal jedenáct titulů ve dvouhře a třicet šest ve čtyřhře.[1]
Alexander Peya | |
---|---|
Alexander Peya na French Open 2016 | |
Stát | Rakousko Rakousko |
Datum narození | 27. června 1980 (44 let) |
Místo narození | Vídeň, Rakousko |
Bydliště | Vídeň, Rakousko |
Výška | 182 cm |
Hmotnost | 76 kg |
Profesionál od | 1998 |
Držení rakety | pravou rukou, jednoručný bekhend |
Výdělek | 4 428 635 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 22–51 |
Nejvyšší umístění | 92. místo (30. dubna 2007) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
French Open | 1. kolo (2004, 2007) |
Wimbledon | 2. kolo (2004) |
US Open | 3. kolo (2004) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 368–266 |
Tituly | 17 ATP |
Nejvyšší umístění | 3. místo (13. srpna 2013) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo (2014) |
French Open | semifinále (2013, 2016, 2018) |
Wimbledon | semifinále (2011) |
US Open | finále (2013) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Turnaj mistrů | semifinále (2013) |
Olympijské hry | čtvrtfinále (2016) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | čtvrtfinále (2015) |
French Open | čtvrtfinále (2015, 2018) |
Wimbledon | vítěz (2018) |
US Open | 2. kolo (2013) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20200313a13. března 2020 Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2007 na 92. místě a ve čtyřhře pak v srpnu 2013 na 3. místě. Trénují ho Scott Davidoff a Michael Oberleitner.[2]
Ve dvouhře nejvyšší grandslamové úrovně se nejdále probojoval do třetího kola US Open 2004. V mužské čtyřhře skončil jako poražený finalista na US Open 2013, když s Brazilcem Brunem Soaresem nestačili na indicko-českou dvojici Leander Paes a Radek Štěpánek. Ve smíšené soutěži si první grandslamové finále zahrál po boku Maďarky Tímey Babosové ve Wimbledonu 2015. Z boje o titul odešli poraženi od páru Leander Paes a Martina Hingisová.[3] Ve 38 letech si pak odvezl trofej z Wimbledonu 2018, kde startoval s Američankou Nicole Melicharovou. V závěrečném duelu přehráli bělorusko-britskou dvojici Viktoria Azarenková a Jamie Murray.[4]
V rakouském daviscupovém týmu debutoval v roce 1999 utkáním 1. kola Světové skupiny Švédsku, v němž po boku Jürgena Melzera prohrál čtyřhru s párem Kulti a Tillström. Do dubna 2020 v soutěži nastoupil k dvaceti dvěma mezistátním utkáním s bilancí 4–6 ve dvouhře a 7–10 ve čtyřhře.[5]
Rakousko reprezentoval na Hrách XXX. olympiády v Londýně, kde do mužské čtyřhry nastoupil s Jürgenem Melzerem. Soutěž opustili ve druhém kole po prohře od Španělů Davida Ferrera a Feliciana Lópeze. Zúčastnil se také Letních olympijských her 2016 v Riu de Janeiru. V deblové soutěži prošel s Oliverem Marachem do čtvrtfinále, v němž je vyřadili pozdější olympijští vítězové Marc López s Rafaelem Nadaem.
Do manželství s Nataschou Peyovou se v červnu 2012 narodil syn Noah.