německý letoun v první světové válce From Wikipedia, the free encyclopedia
Albatros B.II byl jednomotorový německý dvoumístný pozorovací a cvičný dvouplošník, používaný v první světové válce.
| Albatros B.II | |
|---|---|
 Albatros B.II v polském leteckém muzeu Krakov | |
| Určení | průzkumné a cvičné letadlo |
| Původ | Německé císařství |
| Výrobce | Albatros Flugzeugwerke |
| Šéfkonstruktér | Robert Thelen a Hellmuth Hirth |
| První let | 1913 |
| Zařazeno | 1914 |
| Uživatel | Luftstreitkräfte Polské letectvo |
| Výroba | 1913 - 1918 |
| Vyrobeno kusů | 3544 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Konstrukčně vycházel ze stroje Albatros B.I zkrácením nosných ploch do ctyřpříhradové místo šestipříhradové nosné soustavy. Pohon zajišťoval vodou chlazený stojatý šestiválec Mercedes D.I o výkonu 74 kW s dvoulistou dřevěnou vrtulí Reschke. Letoun byl poprvé zalétán koncem roku 1913. Ještě před začátkem války letectvo u Albatrosu se sídlem v Johannisthalu objednalo sériovou výrobu B.II, do které zařadilo i podnik L.F.G. Roland z Berlína. Dalšími lecenčními producenty se staly také společnosti Bayereische Flugzeugwerke A.G., Albatros-Militär-Werkstätten, Kondor Flugzeugwerke G.m.b.H, Mercur Flugzeugbau, Automobil und Aviatik A.G. a Linke-Hofman Werke. Ve strojírnách MAN byly vyrobeny pouze dva kusy. Za války se Albatros B.II stavěl i v Rakousko-Uhersku jako tamní typ B.I s nosnými plochami upravenými profesorem Knollerem. Po válce pak modifikovaný B.II vyráběl švédský podnik SW jako typ Sk-1.
Během německé výroby byly do draku B.II instalovány také motory Benz Bz.II o výkonu 81 kW s vrtulí Schwarz, méně pak Mercedes D.II o výkonu 88 kW a Argus As.II se stejným výkonem. V roce 1917 byl z důvodu nedostatku kvalitních tenkostěnných trubek z chrommolybdenu originální B.II překonstruován na verzi B.IIa, u níž bylo užití trubek omezeno jen na kostry kormidel a křidélek. Vše ostatní nahradilo dřevo.
Albatrosy B.II i B.IIa byly od všech výrobců zařazovány k pilotním školám a doplňovacím jednotkám od roku 1914 až do konce války. Po ukončení války byly letuschopné stroje spojeneckou odzbrojovací komisí předány finskému, lotyšskému[1], litevskému a polskému letectvu. Jeden Albatros B.II používalo po roce 1918 také Československé letectvo. Německo ještě za války dodalo menší počty B.II do Bulharska a Turecka, trofejní B.II se objevil i ve Velké Británii.
Originální B.II s motorem Mercedes D.I měl smíšenou konstrukci. Základ trupu tvořila dřevěná poloskořepinová příhrada s nosným překližkovým potahem, do níž byla v přední části zakomponována příhrada svařená z ocelových trubek, nesoucí závěsy dolního křídla, podvozku, kozlíku horního křídla a motorové lože. Nosné plochy měly dva skládané dřevěné nosníky, trubková žebra a náběžnou hranu s koncovým obloukem trubkovými. Odtokovou hranu tvořilo ocelové lanko. Potah byl plátěný. Křidélka na horním křídle měla trubkové kostry a potah plátnem, stejně jako kompletní ocasní plochy. Rovněž všechny vzpěry byly trubkové. U letounů se nejčastěji používaly boční sloupové voštinové chladiče na trupu, stroje s pohonnými jednotkami Benz a Argus měly krabicové chladiče před náběžnou hranou křídla.
Stroje B.II od různých výrobců vykazovaly množství drobných odlišností, například půdorys křidélek, chladiče, výfuky, vzpěry vodorovného stabilizátoru apod.
Údaje platí pro B.II v základním provedení s dvojím řízením a motorem Mercedes D.I[2]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
