155mm houfnice From Wikipedia, the free encyclopedia
FH-70 je 155mm tažená polní houfnice vyvinutá v 70. letech 20. století v mezinárodní spolupráci Německa, Spojeného království a Itálie.[p 1] V roce 1978 byla houfnice v těchto zemích zavedena do výzbroje. Jejím výrobcem je společnost Rheinmetall.[1]
| FH-70 | |
|---|---|
_left_front_view_at_Camp_Yao_October_16,_2016.jpg) | |
| Typ | kanónová houfnice |
| Místo původu |  Itálie Německo Spojené království[1] |
| Historie služby | |
| Ve službě | od 1978 |
| Používána | Britská armáda (dříve) Estonské pozemní síly Italská armáda Japonské pozemní síly sebeobrany Německá armáda (dříve) Saúdská královská armáda Ukrajinské pozemní síly |
| Války | libanonská občanská válka rusko-ukrajinská válka |
| Historie výroby | |
| Navrženo | 1969–1970 |
| Výrobce | Vickers-Armstrongs/BAE Systems OTO Melara Rheinmetall[1] |
| Výroba | 1978–1982[2] |
| Vyrobeno kusů | 19 prototypů + 523 sériových kusů + 480 v licenční výrobě Japonska[3] |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 9 300 kg[1][4] |
| Délka | 12 430 mm bojová, 9 800 mm v transportní konfiguraci[1][4] |
| Délka hlavně | 6 022 mm[1][4] |
| Obsluha | 8 osob[1][4] |
| Ráže | 155 mm[1] |
| Závěr | vertikální klínový |
| Doprava | tažením |
| Náměr | -5°– +70°[1] |
| Odměr | 56°[1] |
| Kadence | 6 ran/min maximální,[1][4] 2 r/min trvalá[4] |
| Úsťová rychlost | 827 m/s[5] |
| Maximální dostřel | 24 700 m se standardní municí, 31 500 m s granátem s dnovou složí[1][4] |
Zbraň je vybavena monoblokovou autofretovanou hlavní, která je zakončena dvoukomorovou úsťovou brzdou, která snižuje energii zpětného rázu o 35 %. Má klínový zámek s vertikálním pohybem klínu, který je v otevřené poloze závěru vysunut nahoru.[1] Zpětný ráz tlumí hydropneumatické brzdovratné zařízení.[1] Závěr je zakončen žlabovou kolébkou a pneumatickým systémem podávání munice. Kromě munice vyvinuté speciálně pro FH-70 může zbraň používat další střelivo ráže 155 mm standardizované v rámci NATO[4] a granáty s koncovým naváděním typu Copperhead.[1]
Houfnice má rozevíratelnou dvouramennou lafetu s dvoukolým podvozkem, na němž může být tažena rychlostí až 100 km/h.[4] Pro střelbu je zbraň usazována na palebnou platformu.[1]
V pochodové poloze je hlaveň s horním lafetovým ložem otočena o 180° vzhledem ke spodnímu loži lafety a připevněna k jejím ramenům. Lafeta je vybavena pomocnou pohonnou jednotkou značky Volkswagen,[4] jejíž primární rolí je pohon hydraulického systému lafety, zejména ovládání náměru a odměru, a umisťování zbraně do palebného postavení po jejím odpojení od tahače. V pochodové poloze se může houfnice na kratší vzdálenosti pohybovat vlastní silou rychlostí až 16 km/h.[1]
K používaným tahačům patří typy MAN (SRN), FIAT 6605 TM (Itálie) a Foden (Spojené království).[4]
Vzduchem může houfnice být přepravována v transportním letounu C-130 Hercules anebo v podvěsu pod vrtulníkem CH-47D Chinook.[4]
.jpg)
_right_side_view_at_Camp_Shinodayama_April_16,_2017.jpg)
.jpg)
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
