Горни Блудовице

Горни Блудовице (чех. Horní Bludovice) — Чехин Моравия-Силезия мехкан Карвина (кӀошт), Q89210103?^[4] кӀоштара эвла^[5].

Эвла
Горни Блудовице
чех. Horní Bludovice
Байракх ХӀост
49°44′59″ къ. ш. 18°26′13″ м. д.HGЯO
Пачхьалкх	Чехи
Истори а, географи а
Дуьххьара хьахор	1438[1]
Майда	8,98088 км²[2]
Центран локхалла	280 ± 1 метр
Сахьтан аса	UTC+3
Бахархой
Бахархой	▲2591 стаг (2024 шеран 1 январь)[3]
Идентификаторан терахьаш
Поштан индекс	739 37[4]
Автомобилан код	KA
hornibludovice.cz
Картин тӀехь

Географи

Майда — 8,98088 км²^[6]. ХӀордан сизал локхалла 280 ± 1 метр.

Дозанашца йу Терлицко, Гавиржов, Жерманице, Брузовице, Канёвице (Фридек-Мистек).

Климат

Кхузахь климат барамехь континентан йу, аьхка йовха хуьлу, ткъа Ӏа барамехь-шийла хуьлу. Шаран уггаре а бовха бутт бу — июль (мангалан), уггаре а шийла — январь (кхолламан)^[7][8].

Истори

Хьалха йукъайогӀуш йара Чешская Силезия цӀе йолу историн регионан^[9][10].

Демографи

Бахархойн динамика:

Бахархойн статистика 1869 — 2024 Шо Бахархой 1869 1289 [11] 1880 1289 [11] 1890 1271 [11] 1900 1339 [11] 1910 1353 [11] 1921 1425 [11] 1930 1507 [11] 1950 1465 [11] 1961 1613 [11] 1970 1563 [11] 1980 1528 [11] 1991 1440 [11] 2001 1564 [11] 2014 2214 [12] 2016 2313 [13] 2017 2340 [14] 2018 2385 [15] 2019 2413 [16] 2020 2441 [17] 2021 2490 [18] 2022 2484 [19] 2023 2533 [20] 2024 2591 [3]

Билгалдахарш

1. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (чех.): 1. díl / под ред. J. Růžková, J. Škrabal — ČSÚ, 2006. — 759 с. — ISBN 978-80-250-1310-6
2. Malý lexikon obcí České republiky – 2017 — (untranslated), 2017.
3. Český statistický úřad Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024 (чех.) — Praha: ČSÚ, 2024.
4. Реестр территориальной идентификации, адресов и недвижимости (RUIAN) Чехии
5. Změny oproti minulé vezi ÚIR Архивйина 2022-10-22 — Wayback Machine: „Vznikají 2 nové obce s účinností od 1.1.2013: Krhová, okr. 7203 Vsetín, kód 500062, Poličná, okr. 7203 Vsetín, kód 500071, obě vyčleněny z obce 545058 Valašské Meziříčí. [...] Česká republika má od 1.1.2013 celkem 6253 obcí (včetně pěti vojenských újezdů).“ Dostupné též v souboru(ТӀе цакхочу хьажорг)
6. Czech Statistical Office Malý lexikon obcí České republiky – 2017 — Czech Statistical Office, 2017.

   https://wikidata.org/wiki/Track:Q3504917https://wikidata.org/wiki/Track:Q56284482
7. Климатические данные по Чехии Архивйина 2021-08-13 — Wayback Machine
8. Актуальные данные по погоде в Чехии Архивйина 2021-08-13 — Wayback Machine
9. Пичета В. И. История Чехии. — М.: ОГИЗ, Государственное издательство политической литературы, 1947. — 260 с.
10. Лаптева Л. П. История Чехии периода феодализма (V — середина XVII в.): Учебное пособие / Рецензенты: к.и.н. Е. С. Макова, к.и.н. А. В. Рандин; Московский государственный университет им. М. В. Ломоносова. Исторический факультет. — М.: Изд-во Моск. ун-та, 1993. — 160 с. — 500 экз. — ISBN 5-211-03158-X..
11. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011 (чех.) — ČSÚ, 2015.
12. Český statistický úřad Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2014 (чех.) — Praha: 2014.
13. Český statistický úřad Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2016 (чех.) — Praha: 2016.
14. Český statistický úřad Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2017 (чех.) — Praha: 2017. — ISBN 978-80-250-2770-7
15. Český statistický úřad Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2018 (чех.) — Praha: ČSÚ, 2018. — ISBN 978-80-250-2843-8
16. Český statistický úřad Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019 (чех.) — Praha: ČSÚ, 2019. — ISBN 978-80-250-2914-5
17. Český statistický úřad Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020 (чех.) — Praha: ČSÚ, 2020.
18. Český statistický úřad Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021 (чех.) — Praha: ČSÚ, 2021.
19. Český statistický úřad Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022 (чех.) — Praha: ČSÚ, 2022.
20. Český statistický úřad Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023 (чех.) — Praha: ČSÚ, 2023.

Литература

• Janák, J., Hledíková, Z., Dobeš, J.: Dějiny správy v českých zemích. Od počátků státu po současnost. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2005, ISBN 80-7106-709-1
• Гильфердинг А. Ф. Очерк истории Чехии // Собрание сочинений А. Гильфердинга. — СПб.: Печатня В. Головина, 1868. — Т. 1. — С. 343—412.