Země Koruny české
ve smyslu geografickém či státním / From Wikipedia, the free encyclopedia
Země Koruny české (německy Länder der Böhmischen Krone), přesněji Koruna království českého (latinsky Corona regni Bohemiae), zkráceně Koruna česká (latinsky Corona Bohemiae, německy Krone Böhmen či Böhmische Krone), někdy zvané České království a přidružené země nebo zjednodušeně (nepřesně) jen České království, jsou názvy nebo pojmenování historického státního útvaru,[3] který byl tvořen svazkem zemí pod svrchovaností českého krále. Jádro tvořily korunní české země, tj. České království, Moravské markrabství, Opavské knížectví[p 1] a jednotlivá slezská knížectví, která ovšem byla s královstvím spojena jiným způsobem, a to lenním vztahem (každé z nich bylo samostatným státem s vlastním vladařským rodem, armádou a státní správou - s královstvím je vázaly lenní smlouvy uzavírané jednotlivými vladaři). Po většinu doby existence tohoto státního útvaru jeho součástí byla také celá Lužice. Jednotlivé země také měly v jejím rámci značnou autonomii a tento státní útvar v poněkud odlišné podobě přežily.
Koruna království českého Corona regni Bohemiae (la) Böhmische Krone (de)
| |||||||
Geografie
| |||||||
Nejvyšší bod |
|||||||
Nejdelší řeka |
|||||||
Obyvatelstvo | |||||||
Národnostní složení |
|||||||
Státní útvar | |||||||
Svatá říše římská Svatá říše římská (do roku 1806) Habsburská monarchie Habsburská monarchie (1526–1804) Rakouské císařství Rakouské císařství (1804–1867) Předlitavsko Předlitavsko (1867–1918) | |||||||
Vznik |
|||||||
Zánik |
2. května 1749 – Marie Terezie zrušila českou dvorskou kancelář, čímž byla de facto zrušena i Koruna[1][2], de iure však trvala až do r. 1918 | ||||||
Státní útvary a území | |||||||
Korunu českou právně ustanovil Karel IV. svými bulami ze dne 7. dubna 1348. Pojem koruna představoval nadosobní princip, přirovnatelný k dnešní instituci státu, který stál nad panovníkem i nad zemskou obcí. Lenní propojení jednotlivých zemí tak už do budoucna nebylo vázáno ani na osobu panovníka, ani na vládnoucí dynastii, nýbrž na Korunu, monarchii jako takovou. Viditelným symbolem tohoto principu byla česká, tzv. Svatováclavská koruna, které celý tento státní celek oficiálně patřil. Na jednu stranu tak byl koncept Koruny české jakousi obranou před zneužitím královské moci, neboť si král korunu, a tím i vládu nad svými zeměmi, jen vypůjčoval od svatého Václava. Na druhou stranu tento koncept mohl vést k centralizaci moci v rukou panovníka, neboť to byl právě a jedině král, kdo měl právo na hlavě nosit Svatováclavskou korunu, a kdo byl jejím prostřednictvím bytostně spojen nejen se svými zeměmi, s českým zemským patronem svatým Václavem, ale i se samotným Kristem, jakožto Králem králů.[p 2][4] Termín Koruna a stůl Českého království se však poprvé objevuje už roku 1322[5] za vlády Jana Lucemburského.
Ve smyslu historického a státoprávního termínu (jako sjednocujícího pojmu vyjadřujícího příslušnost té které korunní země k teritoriu ovládanému českým králem) zanikla Corona regni Bohemiae teprve se vznikem Československé republiky roku 1918.[6]