Starověké řecké divadlo
From Wikipedia, the free encyclopedia
Divadlo v antickém Řecku a Římě vzniklo na počátku 6. stol. př. n. l. a nejvíce se rozvíjelo v městském státě Athénách.[1] Divadelní produkce v Řecku pokračovaly i poté, co se r. 146 př. n. l. stalo římskou kolonií, proto můžeme za konec řeckého divadla označit až r. 692 n. l., kdy bylo oficiálně zakázáno provozování divadelních her ve východní části římské říše. Drama bylo ve starověkém Řecku součástí náboženských slavností, zejména athénských Velkých Dionýsií, kde bylo poprvé uvedeno pravděpodobně na počátku 5. stol. př. n. l.[2] Největší rozvoj řeckého dramatu spadá do klasického období (480–323 př. n. l.) a jeho hlavními postavami jsou autoři tragédií Aischylos, Sofokles a Euripides, komediografové Aristofanes a Menandros a autor prvního teoretického pojednání o divadle s názvem Poetika, filosof Aristoteles. Mezi hlavní divadelní a dramatické žánry řadíme tragédii (první uvedení na Velkých Dionýsiích 534 př. n. l.), satyrské drama (cca 500 př. n. l.) a komedii (na Velkých Dionýsiích od roku 486 př. n. l., předtím rozvoj v Syrakusách).[1] Herci jako jedni z mála obyvatel antického Středomoří mohli díky své profesi volně cestovat, a proto řecké divadlo velkou měrou ovlivnilo i divadlo římské především skrze řecké kolonie na Sicílii a v jižní Itálii.