Sedmiletá válka
globální válečný konflikt z let 1756 až 1763 / From Wikipedia, the free encyclopedia
Sedmiletá válka (1756–1763) byl rozsáhlý ozbrojený konflikt mezi ústředními evropskými mocnostmi 18. století – Velkou Británií, Pruskem, Portugalskem a některými německými státy jako předně Hannoverskem na straně jedné, Francií, Svatou říší římskou (Rakouskem a Saskem), Ruskem, Švédskem a Španělskem na straně druhé. Mezitím v Indii se Britové pokusili o dobytí Bengálska náležejícího k Mughalské říši, tou dobou podporované Francií. Celé střetnutí se ve své době vedlo na velké ploše, v Evropě, Americe, Asii, Africe i na oceánech, a je tudíž právem považováno za první celosvětový válečný konflikt.[1] Někteří historici proto konflikt označují tzv. „Nultou světovou válkou“. Avšak v konečném důsledku byla oběť více než 500 000 vojáků a 320 000[2]–570 000 civilistů[3] zbytečná, jelikož hranice mocností v Evropě, o něž v počátcích tohoto sedmiletého zápolení především šlo, zůstaly ve stavu jako před válkou.
Válce předcházel velký mezinárodně politický přesun, tzv. „zvrat aliancí“ (renversement des alliances)[4] či „diplomatická revoluce“ (Versailleská smlouva)[1] která ukončila 250 let trvající dědičné nepřátelství mezi Francií a Rakouskem,[5] avšak zpřetrhala tradiční vztahy mezi Francií a Pruskem. Naproti tomu Prusko nabralo stejný politický kurz s dalším dědičným protivníkem Francie, Velkou Británií. Přesto zůstala země krále Fridricha II. na evropském bojišti ze všech stran obklopena nepřáteli a proti 4,5 milionům Prusů se postavilo okolo 90 milionů obyvatel Rakouska, části říše, Ruska, Francie a Švédska.[6]
Díky sedmileté válce zaujala Velká Británie postavení první průmyslové, obchodní a námořní velmoci,[7] českým zemím však přinesla definitivní ztrátu Kladska a větší části Slezska, o něž Marie Terezie přišla v předchozích slezských válkách.