Náhorní Karabach
region v jihozápadním Ázerbájdžánu / From Wikipedia, the free encyclopedia
Náhorní Karabach (ázerbájdžánsky Dağlıq Qarabağ, arménsky Լեռնային Ղարաբաղ, rusky Нагорный Карабах) je území o rozloze 4400 km², v roce 2005 bylo z jehož cca 145 000 obyvatel cca 95 % Arménů.
Náhorní Karabach Dağlıq Qarabağ Լեռնային Ղարաբաղ | |
---|---|
Klášter Gandzasar | |
Geografie | |
Hlavní město | Stepanakert / Xankəndi |
Souřadnice | 39°48′55″ s. š., 46°45′7″ v. d. |
Rozloha | 4 400 km² |
Časové pásmo | +4 |
Obyvatelstvo | |
Jazyk | ázerbájdžánština, arménština |
Správa regionu | |
Stát | Ázerbájdžán Ázerbájdžán |
Nadřazený celek | Ázerbájdžán Ázerbájdžán |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Metropolí oblasti je Stěpanakert (Chankendi). Arménie a Ázerbájdžán vedou o toto území dlouholetý spor, který vygradoval v regulérní válečný konflikt v letech 1988 až 1994. Následně vzniklá Náhornokarabašská republika ovládala kromě Náhorního Karabachu i okolní regiony Ázerbájdžánu. Republika, vyhlášená místními etnickými Armény a zabírající 16 % ázerbájdžánského území nebyla mezinárodně uznána. Formálně ji uznaly pouze samozvané státy, které samy nebyly mezinárodně uznány. Ačkoliv bylo formálně vyhlášeno od 12. května 1994 příměří, neustále docházelo k přestřelkám a od roku 2015 se na bojiště začala vracet i těžká technika.[1]
Následná válka v roce 2020 zredukovala rozlohu Náhornokarabašské republiky pouze na většinu území samotného Náhorního Karabachu a přilehlý Lačinský koridor, který byl kontrolován ruskými mírovými silami, aby bylo zajištěno pozemní spojení s Arménií. V prosinci 2022 však Ázerbájdžán zablokoval Lačinský koridor a v září 2023 znovu vojensky zaútočil.[2] Představitelé Náhornokarabašské republiky po jednom dni bojů kapitulovali. Karabaští Arméni emigrovali do Arménie.[3] Arménská vláda 30. září 2023 oznámila, že arménské hranice překročilo 100 tisíc uprchlíků, tedy většina z odhadované 120tisícové arménské komunity v Náhorním Karabachu.[4]