Mughalská architektura
From Wikipedia, the free encyclopedia
Mughalská architektura je zvláštní architektonický styl, který vznikl spojením islámské, perské a indické architektury v Mughalské říši v Indii v 16. a 17. století. Tento architektonický styl doprovází rozvoj mughalského malířství a zahradní architektury, které pomáhají umocnit celkový dojem staveb. Mughalské umění se někdy označuje jako indo-perské umění, aby se zdůraznil vliv perské kultury za tamní dynastie Safíjovců. V širším časovém měřítku je mughalská architektura součástí indo-islámské architektury, která se v Indii vyvíjela od přelomu 12. a 13. století.[1]
Stavby mughalské architektury byly ekonomicky velmi náročné a bylo k nim potřeba přísunu státních peněz. Právě tato nákladnost způsobila, že mughalský styl nikdy nepronikl mimo vládnoucí vrstvu a panovník tak přímo ovlivňoval architektonické dění v říši. V okamžiku oslabení vládnoucí dynastie tento styl nutně musel začít upadat.
Ačkoli se vývoj tohoto stylu odehrál zhruba ve sto padesáti letech, vznikla v něm celá řada originálních staveb, které dodnes patří k turisticky velmi vyhledávaným památkám.