Historie benátského malířství (11.–18. století)
From Wikipedia, the free encyclopedia
Vývoj benátského malířství významně ovlivnila poloha města, která umožnila přijímat umělecké podněty jak ze západní Evropy, tak i z Východu, a to především z Byzance. Příčinou byl dlouhodobý hospodářský a politický vliv Byzantské říše na oblast Benátska. Nepřekvapí proto, že byzantská tradice v Benátkách přetrvala až do konce 14. století, kdy do oblasti začal pronikat mezinárodní gotický styl. Benátský důraz na smysl pro barvu je proto třeba hledat v byzantském umění, které bylo založeno na výrazné barevnosti uměleckých děl. Byly to především konstantinopolské mozaiky, a později i mozaiky ravennské školy, jejichž zářivé barvy byly vzorem pro benátské umělce. Z toho plyne, že benátské malířství bylo primárně založeno na použití barev, které dominovaly nad plastickou modelací postav a jejich umístěním v prostoru.[1] Za konstantinopolských Palaiologovců byl obnoven i zájem o antiku, což poznamenalo tvorbu benátských umělců 13. a 14. století. V tomto období bylo i nadále upřednostňováno použití barvy v protikladu s florentským důrazem na přesnost obrazové podkresby. Naopak s pozdější technikou olejomalby se benátské malířství seznámilo během pobytu Sicilana Antonelli da Messina v Benátkách (1475).[2]
S antickými podněty se však Benátky seznamovaly nejen prostřednictvím Konstantinopole, ale i prostřednictvím tvorby Andrey Mantegni, který se v roce 1453 přiženil do rodiny benátských Belliniů. Z dílny této rodiny vzešli malíři vrcholné renesance, včetně Tiziana. Později se v malbě Tizianových následovníků objevily charakteristiky manýristické malby, ale hospodářský úpadek Benátek a morová epidemie (1630) pozastavily další vývoj benátské malby. Teprve koncem 17. století malíři, kteří se již většinou narodili mimo Benátky, navázali na tradici benátské barevnosti 16. století. Jejich umělecký projev však měl již barokní podobu. Kolorismus benátské malířské školy se znovu objevil až po roce 1700 a to především ve freskách Giovanni Battisty Tiepola a v obrazech benátských vedutistů.[1]