hulákat

De l’onomatopée hulá^[1] ; voir hluk (« bruit »), halekat (« héler »).

hulákat \Prononciation ?\ imperfectif (voir la conjugaison)

Crier, gueuler, vociférer.
- někteří kolegové si myslí, že dosáhnou svého, jen když hulákají.
  certains collègues pensent ne pouvoir obtenir quelque chose qu'un poussant une gueulante.
- Hulákat a zpívat se tu nikdo neostejchá, hostinský to nevadí, že narůstá nám cejcha. — (Ivan Mládek, V hospodě U šesti trampů)
  La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

halasit, hlučet, hulvát, hýkat, ječet, křičet, křiknout, pokřikovat, řvát, vyřvávat,

Remove ads

Tchèque