osvědčení

osvědčení (Tschechisch)

Substantiv, n

	Singular	Plural
Nominativ	osvědčení	osvědčení
Genitiv	osvědčení	osvědčení
Dativ	osvědčení	osvědčením
Akkusativ	osvědčení	osvědčení
Vokativ	osvědčení	osvědčení
Lokativ	osvědčení	osvědčeních
Instrumental	osvědčením	osvědčeními

Aussprache:

IPA: [ˈɔsvjɛtt͡ʃɛɲiː]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Verbalsubstantiv: schriftliches Dokument, das etwas beurkundet; Bescheinigung, Zeugnis, Zertifikat, Attest, Beglaubigung

Herkunft:

Verbalsubstantiv vom Verb „osvědčit“ (Konjugation)

Synonyme:

[1] certifikát

Beispiele:

[1] K přihlášce je nutno připojit kopie odborných osvědčení, pokud jsou k dispozici.

Der Anmeldung sind Kopien der fachlichen Zertifikate beizulegen, falls vorhanden.

Wortfamilie:

osvědčit, osvědčený

Übersetzungen

 [1] ?

Deutsch: Bescheinigung f, Zeugnis n, Zertifikat n, Attest n, Beglaubigung f Englisch: certificate → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „osvědčení“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „osvědčení“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „osvědčení“