Český slovosled
syntaktický element češtiny / From Wikipedia, the free encyclopedia
Čeština je flektivní jazyk a česká morfologie obvykle umožňuje rozlišit slovní druhy i funkce jednotlivých slov ve větě (podmět, předmět, přísudek, příslovečné určení). To dovoluje velkou variabilitu českého slovosledu, který je využíván (různými mluvčími v různé míře) k vyjádření výpovědní dynamičnosti a aktuálního větného členění. Proto označujeme český slovosled jako volný. Český slovosled výrazně ovlivňuje umisťování příklonek na druhé pozici ve větě. Stejně jako u většiny jazyků se v češtině uplatňuje členská sounáležitost (u členů, které nejsou závislé na slovesu). Nerozvité shodné přívlastky se zpravidla kladou před slovo, které rozvíjejí; rozvité a neshodné přívlastky za slovo, které rozvíjejí. Přes velkou variabilitu je základní slovosled podmět – přísudek – předmět, tedy SVO.