Černínský palác
palác v Praze From Wikipedia, the free encyclopedia
Černínský palác je velká palácová původně raně barokní budova nacházející se v Praze 1 na Hradčanech na Loretánském náměstí (naproti Loretě). Od roku 1934 slouží coby sídlo Ministerstva zahraničních věcí jak někdejšího Československa, tak i České republiky. Palác je společně s Černínskou zahradou chráněn jako kulturní památka.[1]
| Černínský palác v Praze | |
|---|---|
 Pohled na Černínský palác z Loretánského náměstí | |
| Základní informace | |
| Sloh | Baroko |
| Architekt | Francesco Caratti (hlavní architekt) |
| Výstavba | 17. století |
| Přestavba | 1949–1954 |
| Materiál | zdivo |
| Stavebník | Humprecht Jan Černín z Chudenic |
| Další majitelé | Černínové z Chudenic |
| Současný majitel | Ministerstvo zahraničí ČR |
| Poloha | |
| Adresa | Loretánské náměstí 101/5 Praha 1, Hradčany 118 00 Praha 011,  Česko |
| Ulice | Černínská a Loretánské náměstí |
| Souřadnice | 50°5′19,77″ s. š., 14°23′24,61″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 39682/1-962 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Palác nechal postavit rakouský diplomat hrabě Humprecht Jan Černín z Chudenic po roce 1664 (kde také zde později přesunul svou rodovou sbírku) – odtud pak jeho název. Jedná se o jednu z největších barokních budov v Praze vůbec. Stavba byla poničena během války o rakouské dědictví ve 40. letech 18. století, znovu pak v roce 1757, kdy jej poškodila pruská dělostřelba. Palác také díky tomu prošel řadou pozdně barokních přestaveb a dodatečných rekonstrukcí. Během druhé světové války jej přebudovali i nacisté.
Od roku 1777 palác již nesloužil svému původnímu určení (v roce 1778 byla významná obrazárna rodu Černínů vydražena) a byl užíván k různým jiným účelům, mimo jiné jako lazaret s lékárnou, útulek pro chudé, nájemní dům, dílny, kasárna či výtvarná galerie.
V letech 1928 až 1934 byl částečně přestavěn pod vedením architekta Pavla Janáka. V letech 1933 až 1939 pak došlo k novodobému rozšíření paláce o tzv. Janákovu přístavbu, kde dodnes sídlí převážná většina administrativních útvarů Ministerstva zahraničních věcí ČR.
Palác sám má z hlediska novodobých českých dějin dosti pochmurnou historii, v období tzv. Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939 až 1945 zde bylo umístěno sídlo úřadujícího říšského protektora pro Čechy a Moravu, dne 10. března 1948 zde za dodnes ne zcela jasných okolností zahynul někdejší ministr zahraničních věcí Jan Masaryk, který zde měl také svůj byt; byl ráno nalezen na nynějším nádvoří Jana Masaryka.
Na počátku devadesátých let 20. století byla v Černínském paláci podepsána smlouva o rozpuštění Varšavské smlouvy.
Architekti
- Giovanni Lorenzo Bernini – autor prvních skic návrhu paláce (v roce 1666)
- Francesco Caratti – hlavní architekt původní stavby
- Giovanni Battista Maderna, Domenico E. Rossi, Giovanni B. Alliprandi – další architekti od roku 1683
- František Maxmilián Kaňka – autor dostavby z roku 1720
- Anselmo M. Lurago – autor rekonstrukce paláce z 18. století po vyplenění paláce francouzskými vojsky
- Antonín Wolf – autor přestavby na kasárna v polovině 19. století
- Pavel Janák – autor přístavby z 30. let 20. století
- Otokar Fierlinger – zahradní architekt, autor nové koncepce zahrady ze 30. let 20. století
Výtvarníci
- Václav Vavřinec Reiner – autor fresek v několika místnostech (Pád Titánů nad schodištěm)
- Ignác Platzer – socha Herkula, umístěná mezi arkádami severního průčelí
- při stavbě působila řada dalších barokních umělců, jejichž díla byla v roce 1757 či později zničena (např. Matyáš Braun či Ondřej Quitainer)[2]
Při přestavbách v letech 1927-1930 a 1949-1954 byla většina staršího vybavení vystěhována a nahrazena díly soudobých umělců (nábytek, lustry, koberce). V roce 1927 ministerstvo zahraničí zakoupilo k výzdobě salónu vzácné barokní tapisérie, pocházející ze sbírek Lobkovického paláce na Pražském hradě, jsou to:
- Měsíce roku, série šesti tapisérií podle obrazů Davida II. Tenierse, kartóny vytvořil Judocus de Vos a v letech 1710-1715 je provedl v manufaktuře v Bruselu. Alegorické výjevy zemědělských prací jsou sloučeny vždy po dvou měsících na jedné tapisérii, kompletní kusy s bordurou měří 490 x 565 cm a mají v ní vetkanou signaturu J. de Vos, ostřižené kusy mají 400 x 390 až 460 cm. Příbuzná série tapisérií téhož námětu a původu je ve sbírkách Pražského hradu[3].
Do dnešní doby se v Janákově přístavbě zachoval funkční výtah páternoster.
Černínský palác na Loretánském náměstí
Severní průčelí z Černínské zahrady
Herkulova socha Ignáce Františka Platzera při vchodu do paláce
Zasedací síň ministerstva zahraničí
Koupelna bytu bývalého ministra zahraničí Jana Masaryka
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
