Filosofové doposud svět vysvětlovali, jde však oto – změnit ho.
To, co máme, deformuje to, co jsme.
Demokracie je cestou ksocialismu.
Dosáhne-li kapitalista zisku, nemusí to nutně znamenat zisk i pro dělníka, ale ztrácí-li kapitalista, znamená to nutně i ztrátu pro dělníka.[2]
Hromadění kapitálu zmnožuje dělbu práce, dělba práce zmnožuje počet dělníků; anaopak počet dělníků zmnožuje dělbu práce, tak jako dělba práce zmnožuje hromadění kapitálu. Tato dělba práce na jedné straně a hromadění kapitálu na druhé straně způsobují, že se dělník víc a víc stává závislým čistě na práci a to na určité, velmi jednostranné, strojové práci. Je tedy duchovně i tělesně snižován na úroveň pouhého stroje a místo člověka se zněho stává jakási abstraktní činnost a břicho, azrovna tak upadá do stále větší závislosti na všech výkyvech tržní ceny, na způsobu použití kapitálů a na rozmaru boháčů. Stejně tak tím, že roste třída lidí, kteří jen pracují, zvyšuje se i konkurence mezi dělníky, snižuje se tedy jejich cena. Toto postavení dělníka vrcholí vtovární výrobě.[3]
Účel, který potřebuje nesprávné prostředky, nemůže být správný účel.
Použijeme-li kdobrému cíli špatných prostředků, přestává být cíl dobrý.
Uhýbat před bojem, vyžaduje více obětí než boj sám.
Nestačí, když myšlenka usiluje ouskutečnění, skutečnost sama musí usilovat omyšlenku.
Byrokracie miluje iracionálnost.
Komunismus nezbavuje žádného muže možnost moci si přisvojit produkty společnosti, vše, co dělá, je, aby ho zbavil moci podmanit si práci druhých prostřednictvím tohoto přivlastnění.
Ale každý třídní boj je boj politický.
Historie všech dosud existujících společností je historií třídních bojů.
Myšlenky, koncepce a vědomí, se první pohled přímo prolínají smateriální činností a materiálními styky, jsou jazykem reálného života.
Dočasné odloučení je dobré… i věže se zdají zblízka přikrčené, kdežto malé a všední věci příliš narůstají, pozorujeme-li je bez odstupu. Iscity je tomu tak.
Rozvod není nic jiného než prohlášení: toto manželství je zemřelé manželství, jeho existence je jen zdání a klam.
Statistika – první politická věda! Poznal jsem hlavu člověka, jestliže vím, kolik je na ní vlasů.
Nevědomost je démon a obávám se, že ještě způsobí mnoho tragédií.
Sebeemancipace pracujících musí být aktem těchto pracujících samotných.
Poslední slova jsou pro hlupáky, kteří toho ještě neřekli dost.
Myšlenky vládnoucí třídy jsou vkaždé epoše myšlenkami vládnoucími.[4]
O svobodě
Člověk by měl být tím, čím by mohl být.
Jen ten národ je svobodný, který nebere svobodu jiným národům.
Největším životním nebezpečím pro každou bytost je, že ztrácí sebe samu. Proto je nesvoboda vlastním smrtelným nebezpečím pro člověka.
Místo toho, abychom žili pro práci, pracujeme, abychom se uživili!
O lidech
Zkušenosti nám ukázaly, že nejšťastnější je ten, kdo přinesl štěstí největšímu počtu lidí.
Jací jsou lidé, taková je i diskuze.
Být radikální znamená uchopit věc ukořene. Kořenem člověka je však člověk sám.
Umění je nejvyšší radostí, kterou člověk dává sám sobě.
Náboženské utrpení je současně výrazem skutečného utrpení a protestem proti skutečnému utrpení. Náboženství je vzdychem utlačeného tvora, srdcem světa bez srdce a duší podmínek bez duše. Je opiem lidstva!
Jestliže tvoří člověk jen pro sebe, může se stát slavným vědcem, velkým učencem, vynikajícím básníkem, ale nikdy nebude dokonalým, opravdu velikým člověkem.
Utvářejí-li člověka okolnosti, je třeba dát okolnostem lidskou podobu.