francouzský spisovatel From Wikiquote, the free quote compendium
Honoré de Balzac (20.května1789, Tours – 18.srpna1850, Paříž) byl francouzský spisovatel, představitel realismu a romantismu.
Láska a práce mají tu ctnost, že činí člověka lhostejným k vnějšímu světu.
Lekáme se cholery a přece je alkohol mnohem horší metlou než cholera.
Muži a ženy mohou bez újmy na cti vášnivě vzplanout vícekrát. Je to také přirozené, rozletět se za štěstím. Avšak láska je v životě jen jedna. Hluboká jako moře, ale bez břehů.
Naděje je paměť, která touží.
Nejlepší výchovy se dosahuje spíše tím, co se učíme v životě, než tím, co se dočteme v knihách.
Nenávist bez touhy po pomstě je jako semeno, které spadne na žulu.
Není špatných dětí bez špatných matek.
Neustálá práce je zákonem jak pro umění, tak pro život.
Nevědomost je matkou vší zločinnosti. Příčinou zločinu je nedostatkem uvažování.
Paměť je tak krátká a život tak dlouhý.
Poučená ctnost je stejně vypočítavá jako neřest.
Přátelé? Voda je odnesla.
Přátelství je trvalé, jestliže se oba domnívají, že mají nad tím druhým mírnou převahu.
Rozkoš je závislá na obrazotvornosti.
Sláva je jed, který je nutné brát po malých dávkách.
Sobectví je jed každého přátelství.
Statečnost se nedá dělit ne kousky. Buď je, nebo není.
Svět je prostě krutý. Možná, že je závistivější jako celek, než jako jedinec.
Svět je sud zevnitř pobitý noži.
Teprve, když člověk umírá, pozná, co jsou to děti! Ach, drahý příteli, nežeňte se, nemějte děti! Dáte jim život, ony vám dají smrt. Vy je uvedete do světa, ony vás z něho vyštvou.
Účinek úderu nezávisí na tom, jakou silou udeříme, ale kam.[1]
Vnější zdání je pro hlupáky polovina života.
V práci zapomínám na své trýzně, práce je moje záchrana, nejlepší inspirace zasvitnou mi vždy ve chvílích největší úzkosti a bídy.
Vzpomínky nám zkrášlují život, ale jen zapomínání ho činí snesitelným.
Za každým velkým majetkem se skrývá zločin.
Závist je nejhloupější ze všech neřestí, neboť nepřináší nic.
Závist, ta odporná jímka našich zklamaných nadějí, nevyzrálých schopností, nedosažených úspěchů a podrážděných tužeb.
Závist uvolní právě tolik jazyků, kolik jich obdiv umlčí.[1]
O štěstí
Iluze štěstí v blízkosti určité ženy je možná jen proto, že nás nikdy nenapadne vzpomenout si na to, co známe již nazpaměť.
Nadměrné štěstí se řídí týmiž zákony jako nadměrná bolest.
Nejobtížněji snášejí lidé šťastného člověka.
Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít.
Až se člověk doví, proč se zamiloval, přestává milovat.
Běda v lásce jako v umění tomu, kdo všechno říká na plno.
City se projevují o to méně, čím jsou hlubší.
Co je první lásce nejpůvabnější? Skutečnost, že zřídkakdy končí svatbou.
I nejřečnější ženu naučí láska mlčet.
Jeden z nejsilnějších jedů, ubíjejících nejspolehlivější lásku, je inkoust.
Je-li světlo první láskou života, zda-li pak láska není světlo srdce?
Je možné milovat a přitom nebýt šťastný. Je možné být šťasný a nemilovat. Ale milovat a být přitom šťastný, to by byl zázrak.
Láska a nenávist jsou city, které se vyživují samy, ale nenávist má z těch dvou delší život.
Láska by měla být vysoce výběrová. Až dosud se však lidé páří podle stejných zákonů jako zatoulaní psi.
Láska dává všechno, ale jen milencům. Po svatbě potřebují více, než klenbu nebes a koberec louky.
Láska je jediná vášeň neuznávající minulost ani budoucnost.
Láska je jediná věc, při níž i hlupáci nabývají jisté velikosti.
Láska je penězokaz, který mění haléře na zlaté mince a zlaté mince na haléře.
Láska je poezií smyslů.
Láska je snad jen vděčnost z rozkoše.
Láska je souzvuk potřeby a citu, manželské štěstí je výsledkem naprosté duševní shody obou manželů.
Láska, která hledí jak by se ušetřila, není nikdy opravdová.
Láska má své iluze a každá iluze má svůj zítřek. Z toho důvodu se už tolik milenců rozešlo, ač věřili, že jsou spojeni navždy. Skutečnou zkouškou je bolest a štěstí. Když dvě bytosti prošly touto dvojí zkouškou života, rozvinuly v ní své chyby a své pře.
Láska neodpustí buď nic, anebo všechno.
Láska se nikdy nechodí dívat do matriky. Nikdo nemiluje ženu proto, že je tak a tak stará, proto, že je krásná nebo ošklivá, hloupá nebo duchaplná. Miluje, protože miluje.
Láska, smrtelná jako všechno na tomto chmurném světě, umírá nejpřirozenější smrtí v manželství.
Láska žije pouze z důvěry.
Lásku si člověk za srdce nevytrhne, to není bolavý zub.
Není již života tam, kde není lásky.
Nevím, zdali pravá láska působí tolik půvabných radostí, jako jimi oplývá moudré podvádění. Takové pokrytectví má cenu ctnosti.
Pohlédnou-li děti očima poprvé, usmívají se. Zmocní-li se dívky přirozený cit, usmívá se, jako se usmívala ve svém dětství. Je-li světlo první láskou života, zdali pak láska není světlo srdce?
První láska je druh očkování, který chrání muže před dalším onemocněním.
Sebeláska je jedem přátelství.
Skromnost je první ctností lásky.
Slasti lásky postupuju od disticha k čtyřverší, od čtyřverší k sonetu, od sonetu baladě, od balady k ódě, od ódy ke kantátě a od kantáty k dithyrambu. Manžel, jenž dithyrambem začíná, je hlupák.
V lásce se žena podobá hudebnímu nástroji, který prozrazuje tajemství svého libozvuku pouze dobrému hudebníkovi.
O mužích
Často je třeba dvou mužů, aby dali dohromady jednoho dokonalého milence.
Genialita mužova je v tom, dovede-li obratně zachytit odstíny rozkoší lásky, rozvíjet je, dát jim nový sloh a vlastní výraz. Mezi dvěma lidmi, kteří se nemilují, znamená tato genialita nemravnost. Avšak laskání, jež vyvěrá z lásky, není nikdy nemravné.
Je snadnější být milencem než manželem, protože je těžší být denně duchaplným, než pronést občas pěknou poznámku.
Milenec nalítne na všechny rozmary ženy a tam, kde manžel oprávněně pokrčí rameny, je milenec okouzlen.
Milenec naučí ženu všechno, co jí manžel zatajil.
Muž má zmoudřet do třiceti a zbohatnout do čtyřiceti, jinak nemůže nic čekat od života.
Většina manželů mi připomíná orangutána, který se snaží hrát na housle.
O ženách
Cítit, milovat, trpět, obětovat se, bude vždycky obsahem života ženy.
Ctnostná žena má v srdci o jedno vlákénko více nebo méně než jiné: buď je hloupá, nebo vznešená.
Čím jsou ženy krásnější, tím méně myslí na budoucnost.
Čtyřicetiletá žena pro tebe udělá vše, dvacetiletá nic.
Historie žen je historií nejhorší tyranie vůbec, protože slabý utiskoval silného.
Je pozoruhodné, s jakou lehkostí romantické dívky zapomínají na své sny, když se jim naskytne zjev méně ideální, ale zato bezpečnější.
Každá žena lže. Lež ohleduplná, lež odpustitelná, lež vznešená, lež strašná, ale lhaní je nutnost. A když se tato nutnost jednou připustí, pak už nezbývá, než se naučit lhát.
Každá žena má přednosti vlastní jenom jí samé.
Když chce žena vládnout, musí předstírat, že dělá to, co chce muž.
Když vidím, jak jsou ženy krásné, složité a komplikované, a muži až neuvěřitelně prostoduší a prostí, nechce se mi věřit, že by první žena mohla být stvořena právě z Adamova žebra.
Když žena učiní z muže osla, namlouvá mu, že je lvem se železnou vůlí.
Která žena, byť by byla sebenevinnější, si nepřeje budit závist?
Manžel by měl stále sledovat, co právě chybí jeho ženě, protože ona to ví vždycky.[4]
Milenka, která není vším, není ničím.
Nejkrásnější žena nestojí za to, co nás stála, i když nás nestála zhola nic.
Některé ženy se dovedou zamilovat do velikosti právě tak lehce, jako jiné do mladosti.
Vynalézavost ctnostných žen je bezmezná. Chtěly by mít veškerou svůdnost neřesti a přitom zůstat čistá.
Získat ženu je rozhodně lehčí, než se jí zbavit.
Žádná žena není tak dokonalá, aby neměla ženských vlastností.
Žena je geniální jedině v přetvářce.
Žena je jako lyra. Tomu vyzná své tajuplné akordy, kdo na ní umí zahrát.
Žena je muži tím, co z ní udělá.
Žena je nejdokonalejší ze všech stvoření. Je přechodem od člověka k andělu.
Žena je nejdokonalejší ze všech stvoření. Žena je nejkrásnější drahokam, který vybrala příroda ze všech svých pokladů pro štěstí muži.
Žena je nižší tvor, příliš je poslušna svých orgánů. Pro mne je žena krásná, jen když se podobá muži.
Žena je slabá bytost, která když se vdává, má obětovat svému muži svou vůli. Naproti tomu jí má muž obětovat svůj egoismus.
Žena, která je tak neopatrná, že ji přistihli, si zaslouží svůj osud.
Žena má vždycky milovat muže, který ji převyšuje, nebo se má mýlit tak, jako by ji převyšoval.
Žena nalézá jistě rozkoš v tom, trpí-li pro toho, koho miluje!
Žena nemá jiný věk, než na kolik vypadá.
Žena se zřídkakdy po druhé zamiluje do téhož muže.
Ženské duše, jež jsou schopny vložit nekonečnost do lásky, to jsou andělské výjimky. Vznešené velké vášně jsou řídké jako mistrovské dílo.
Ženy jsou vždycky pravdivé, dokonce i uprostřed své největší falše, protože tak jednají vždy z nějakého přirozeného citu.
O manželství
Manžel nemá nikdy chodit první spát ani poslední se probouzet.
Manželství je jako soudní proces - jedna strana je vždy nespokojena.
Manželství je věda.
Manželství je založeno na úctě, na obětech, které jeden přináší druhému.
Manželstvím končí každá láska.
Manželství musí neustále bojovat proti draku, který všechno spolkne - proti zvyku.